Chirurg Jan Trachta se vrátil z Haiti: Císařský řez přímo na ulici!
Chirurg Lékařů bez hranic Jan Trachta se po dvou týdnech vrátil z mise na Haiti. Odcestoval ani ne 24 hodin po prvních otřesech. „Zavolali mi z Vídně 12 hodin po zemětřesení. Byl jsem zrovna v práci. Nadřízení souhlasili, kolegové za mě vzali služby, a tak jsem odletěl,“ popisuje Trachta, jinak lékař Kliniky dětské chirurgie Fakultní nemocnice Motol. Jaké jsou zážitky českého doktora? Otřesné! Posuďte sami.
● „Každý druhý, třetí dům v PortauPrince byl v troskách. Ulice, parky a náměstí byly plné lidí. Vzduchem se nesl pach mrtvol, které bylo vidět všude v ulicích.“
● „První dny jsme pracovali v provizorních podmínkách. Našli jsme několik postelí, na kterých jsme začali na ulici před zničenou budovou nemocnice operovat. Na ulici leželo 300 zraněných.“
● „Museli jsme nechali velkou část lidí zemřít. Neměli jsme materiál na složité operace. Pokud bychom je i zvládli, pacientům bychom nepomohli. Po operaci museli odejít, leželi na ulicích, nebyla k dispozici pooperační péče, zemřeli by. Upřednostňovali jsme děti, které měly např. otevřené zlomeniny a ty, u nichž jsme věděli, že je zachráníme.“
● „Ráno, po noční službě, kterou jsem s haitskou anestezioložkou strávil na operačním sále, jsem se dozvěděl, že přišla o 8 členů své rodiny. O děti i o manžela. Musela prožívat tu nejhorší krizi svého života, a přesto přišla do práce a pracovala nonstop 24 hodin.“
● „Občas jsme si pomáhali i humorem. První den jsem operoval na chodníku před nemocnicí, do které se nemohlo, dítě. Všude plno lidí. Zvažoval jsem amputaci rozdrcené nohy a přišla nová vlna zemětřesení. Během tří vteřin se prostranství vyprázdnilo. Zavtipkoval jsem, jestli má kolega Angličan střevní obtíže, že se všichni rozprchli. Odpověděl mi, že Angličan takové věci nedělá... A pracovali jsme dál.“
„Dělal jsem císařský řez prakticky na ulici, na jakémsi kancelářském stole.“
