Vlekař bez nohy Pavel Štangler: Deprese léčím prací!
Dnes je to přesně rok od tragické chvíle, kdy provozovatel lyžařského vleku Pavel Štangler (48) z Vraclávku u Krnova přišel o nohu. V osudný den mu v noci při úpravě lyžařské sjezdovky sněhová rolba rozdrtila pravou nohu. Pavel se s krvácející končetinou plazil nekonečných šest set metrů pro pomoc... Lékaři mu ji už ale zachránit nedokázali. Přesto se nevzdal. Za třináct dnů od tragické nehody stál nezdolný vlekař opět na sjezdovce znovu. Tentokrát s berlemi. Jak se mu daří rok od události, která mu navždy změnila život, se svěřil v rozhovoru pro deník Aha!
Uplynul rok od té nešťastné události. Jak se cítíte?
„Jde to, musí to jít, nic jiného se dělat nedá. Je to rok, ale na sněhu chodím s protézou jenom chvíli, protože předtím sníh nebyl. Pořád se něco učím a myslím si, že to zvládám docela slušně, že to jen bude lepší a lepší.“
Za posledních dvanáct měsíců jste se musel vyrovnat s ledasčím, například s nepochopitelným jednáním svého kolegy, který se vám snažil zabránit v provozu vleku a přímo na sjezdovku zaparkoval nákladní automobil...
„Tak za ten rok přišla spousta nepříjemných věcí i skutečná depka. Vypadá to, že jsem silný, a možná, že jsem, ale ty depky tady prostě jsou, s tím se nedá nic dělat.“
Jak deprese a špatnou náladu zaháníte?
„Člověk na to nesmí zůstat sám. Mně třeba hodně pomohla rodina a zvedla mě, jak se říká, zpátky na nohy. Taky musí člověk něco dělat, nezůstávat sám se svými myšlenkami. To byl jeden z důvodů, proč jsem šel co nejdřív do práce.“
Takže i proto jste stál již třináctý den po nehodě opět na své sjezdovce?
„Asi ano, abych nemusel myslet na to, co bude, jak bude. Ono to všechno přijde samo, nad tím člověk přemýšlet nesmí, musí se něčím zabavit.“
Jste tedy pořád v jednom kole. Jaké jsou vaše další plány do života?
„Co dál? Život neskončil a já mám tolik práce, že nemám čas na nějaké stonání. Když jsem byl na rehabilitaci v Chuchelné, tak jsem tam viděl lidi, kteří na tom byli o moc hůř než já a nevzdávali to. To jsem si říkal: »Vem si z nich příklad, vždyť tobě vlastně nic není.« Takže letos bychom tady na vleku chtěli investovat, rozšířit to a zmodernizovat.“
Co byste vzkázal lidem, kteří jsou na tom podobně jako vy?
„Lidem, co se dostali do stejné situace jako já, bych chtěl poradit, aby to nevzdali a bojovali. Nic jiného se nedá dělat, život jde dál. Musí chtít sami a okolí jim musí pomoci, bez toho to zkrátka nejde.“
