Marie Dygrýnová: Moje Vánoce s rakovinou
Před jedenatřiceti lety podstoupila Marie Dygrýnová (59) předoperační vyšetření křečových žil a lékaři u ní objevili rakovinu prsu. Následovala operace, chemoterapie a ozařování. Po dvou letech se situace opakovala i u druhého prsu. Tehdy mladá maminka dvou synů si užila své a vědomí, že její matka zemřela na rakovinu ve 42 letech, jí po psychické stránce rozhodně nepřidalo. Paní Marie se přesto nevzdala a svůj boj s nemocí vyhrála. Ale Vánoce v roce 1980 patřily mezi nejhorší v jejím životě.
Rakovinu objevili náhodou
V únoru roku 1978 nastoupil tehdy pětiletý syn Marie Dygrýnové do nemocnice na operaci kýly. „Chtěla jsem ho podpořit, aby tam nebyl sám, tak jsem při té příležitosti podstoupila vyšetření před operací křečových žil a byli jsme spolu na pokoji. Asi za deset dní jsem se dozvěděla, že přijdu o prs,“ vzpomíná na nečekaný verdikt lékařů paní Marie. To, co přišlo potom, předčilo její očekávání. Na prodělanou chemoterapii a ozařování vzpomíná dodnes s hrůzou. „Na některých místech jsem byla spálená, kousky kůže i masa ze mě doslova padaly, myslela jsem, že se to nikdy nezahojí. Tenkrát to ozařování nebylo ještě na takové úrovni jako dnes, bylo to strašné,“ dodává dnes devětapadesátiletá žena, které museli v souvislosti s nemocí podvázat po operaci ještě vaječníky. Dlouho měla také problémy s levou rukou, kterou jen stěží ovládala. V průběhu let se však ruka spravila. Tenkrát ještě Marie netušila, že si vše zopakuje po dvou letech znovu.
Přemýšlela o sebevraždě
Rok 1980 byl pro Marii Dygrýnovou kritický. Nechybělo mnoho, aby spáchala sebevraždu. Lékaři jí totiž sdělili, že je nezbytná i amputace druhého prsu, včetně následné chemoterapie i ozařování. „Když jsem se to dozvěděla a zároveň si uvědomila, co mě čeká, přemýšlela jsem o sebevraždě. Svěřila jsem se manželovi, ale ten o tom informoval primáře. Primář mi okamžitě píchl injekci, zřejmě nějakou náladovku, a já si prožila všechny ty hrůzy nanovo,“ vrací se do doby po druhé operaci Marie. V té době jí byl velkou oporou manžel, bratr se švagrovou, její dvě děti a kamarádka Manča, která k ní docházela každý den hned z práce a teprve potom šla domů. Trable po ozařování si však Marie prožila nanovo. Zhruba tři měsíce ji čekaly denní převazy, živé maso a spánek vsedě v obležení polštářů. Zatímco po odebrání prvního prsu jí podvázali vaječníky, po amputaci druhého přišla o ženské orgány a ozařování jí narušilo i plíce. Také se časem dostavily problémy s pravou rukou, které přetrvávají dodnes.
Plastiku jí lékaři nedoporučili
Léčitele statečná pacientka nikdy nevyhledávala, zato plastiku prsů chtěla podstoupit. Onkologové však byli proti, a tak k ní nikdy nedošlo. Když jí během léčby slezly vlasy, nosila paruku. Při té příležitosti došlo i k humorné situaci se starším, tehdy jedenáctiletým synem. „Jednou mi řekl, ať mi táta zastřihne vlasy, které mi koukaly zpod paruky,“ směje se Marie. Své si užila i s posudkovým lékařem, na kterého si dokonce šla stěžovat v Českých Budějovicích. Musela totiž pracovat v bufetu na autobusovém nádraží, kde byla kolikrát sama a vysílením až omdlévala. Také Vánoce v roce 1980 byly hektické. Hodně tehdy pomohl manžel, který paní Marii téměř dokonale zastoupil. Salát i řízek s jejími radami zvládl na jedničku. V současné době chodí Marie jednou za rok na pravidelné kontroly a žádná omezení v životosprávě nemá. Také již dvacet let nekouří. Nemoc ji stála hodně bolesti a sil, ale také jí něco dala. Na onkologii v Budějovicích například poznala pacientku Aničku, která letos oslavila 80 let. Stále jsou spolu v kontaktu a v nejtěžších chvílích byla Marii druhou mámou.
