Muž, který na Národní třídě stál proti studentům: Dnes by policajti taky vytáhli obušky!
V Československu se rodila demokracie a on stál v tu chvíli na špatné straně. S obuškem v ruce se snažil na Národní třídě s desítkami dalších příslušníků SNB zabránit studentům, kteří se rozhodli vyjádřit svou touhu po svobodě. Zasahoval proti klukům, které znal ze školy, proti krásným holkám, které mu dávaly květiny za štít. Ti mladí lidé na muže v uniformě křičeli: „Vys*rte se na to a pojďte s námi!“ Jiní je titulovali gestapáky. Nedělnímu Aha! se podařilo získat rozhovor s mužem, který byl tehdy příslušníkem pohotovostního pluku SNB a na příkaz nadřízených se pokoušel bránit komunismus. Tento muž si ale nepřál být jmenován. Z jeho slov i po 20 letech nicméně mrazí.
..
Jak to vlastně tenkrát s tím masakrem bylo?
„Byli jsme začínající příslušníci SNB, ti nejnižší v žebříčku. Tenkrát ještě neexistovaly zásahové a pořádkové jednotky. Pohotovostní pluk nejčastěji zasahoval proti nepovoleným demonstracím, které začaly s perestrojkou, uvolňováním režimu a gradovaly v 88. a 89. roce.“
Byli jste mladí, bylo vám stejně jako těm, proti nimž jste zasahovali. Jak vám při tom bylo na duši?
„Atmosféra frustrovala. Kolikrát se stalo, že jsme za štítem viděli někoho známého, třeba spolužáka ze střední školy. Nicméně platily zákony, my jsme byli příslušníci SNB a oni ty zákony porušovali. Zazněly výzvy: rozejděte se! A pokud lidi neposlechli, došlo k represím. Fakt je, že pohotovostní pluk SNB byl využíván k prosazování tehdejší politiky.“
Nezní přesněji, že byl zneužíván ?
„Dnes by měla být policie apolitická, a to je velmi dobře.“
Zajímalo by mě, kdyby dnes k podobným událostem došlo, jak by se chovala policie? Mydlila by do lidí?
(Chvilku přemýšlí) „To víte, že by mydlila.“
Vraťme se k listopadu 89. Věděli jste o tom, co se vlastně děje?
„Coby začínající kluci u SNB, nasazovaní na demonstrace, jsme měli informace, že přijde zvrat už v srpnu 89. Nepřišel. Sedmnáctého listopadu pak došlo k docela zvláštní situaci. Bylo ticho po pěšině. Většinou se dopředu vědělo, že nějaká demonstrace bude, ale o 17. listopadu jsme ani my dopředu nic nevěděli. V poddůstojnické škole probíhalo normální standardní vyučování. Najednou nám pískli poplach! Vyjížděli jsme k zásahu. Dál bylo zajímavé, a dodnes není podle mě vysvětlená situace, která nastala. Zásah vždycky prováděli nejstarší příslušníci pohotovostního pluku, nováčci dělali jen tzv. uzávěry ve vedlejších ulicích. Tenkrát ale přišel rozkaz, že zakročí nováčci a starší budou dělat uzávěru. Poprvé byla situace obráceně. Muselo dojít k tomu, že nováčci situaci nezvládli. Stlačený dav nemohl nikam ustoupit, následoval masakr. Ti kluci sloužili dva měsíce, jak asi mohl jejich zákrok vypadat? Někdo s takovou situací asi počítal.“
Myslíte, že šlo o záměr?
„Je to možná spekulace, ale dodnes to nikdo nezdůvodnil. V každém případě to bylo hodně podivné.“
Když jsme u těch podivností - co řeknete k »mrtvole« studenta?
„Pravda je, že už několik týdnů před 17. listopadem prosakovala informace, že StB vyprovokuje incident, že dojde k »úmrtí« někoho ze zasahujících příslušníků. Měl to být důvod k nástupu tvrdé represe.“
Pořád se od vás nemohu dozvědět, co jste si tehdy v duchu mysleli, když jste mydlili do lidí?
„Co si budeme povídat. Kdo šel k SNB, vyplňoval různé dotazníky. Základní otázkou byl souhlas s politikou tehdejší KSČ, se vstupem vojsk v roce 1968. Většině z nás bylo 19 nebo 20 let a vyrůstali jsme v socialismu. Neznali jsme nic jiného, nebyla možnost porovnávat.“
A vaše myšlení v současnosti?
„Určitě se k lepšímu změnila lidská práva. Může se volně cestovat. Ale ne všechno bylo za socialismu špatné. Nemělo by se na uplynulých 40 let jen plivat, měly by se rozlišit plusy a minusy. Zdivočelá devadesátá léta stála i hodně lidských životů. Spousta lidí zmizela beze stopy, spoustu lidských obětí zavinila stoprocentní amnestie.“
Byl vám, tehdy mladým policistům, sympatický Václav Havel? Co Marta Kubišová?
„Její písničky jsme si pouštěli, nikdo nám o ní nemusel nic vykládat. Na Havla bych nikdy nestřílel. I Kryla jsme si na pluku pouštěli.“
Ještě něco si pamatujete z té úžasné listopadové noci?
„Nebyli jsme tehdy psychologicky školeni ke zvládnutí krizových situací. Mladí kluci neuměli zvládnout nápor stresu provokací, proto na Národní použili tvrdou sílu. Některé situace se určitě daly zvládnout pouhým vytlačováním. Jenže někteří stres neunesli a obušek použili, aniž to bylo nutné. Docházelo proto i ke střetům mezi námi, když jsme viděli bezdůvodné surovosti kolegů.“
A vy?
„Byl jsem zastáncem vytlačování.“
Taky jste si do někoho bouchl?
„Ne. Nasadil jsem »páku« na ruku a stačilo. Na druhý den nás začali stahovat. Studenti DAMU vyhlásili pohotovost. A nás na pluk zavřeli na pět týdnů. Nesměli jsme opustit útvar. Říkali jsme tomu pět neděl v balónu. Po listopadu dobrá polovina lidí z pluku odešla do civilu. Neunesli ten obrovský tlak nadávek, napadání rodinných příslušníků.“
