Hana Svobodová (61) přemohla rakovinu prsu: Mezi léčbou jsem chodila na plesy!
Nikdy si Hana Svobodová (61) z jižních Čech nemyslela, že by se jí zákeřná rakovina mohla týkat. Loni před Vánoci ale prožila jedno z nejhorších období života. Našla si na prsu bulku. A i když měla teprve před vyšetřením, které mělo podezření potvrdit, či vyvrátit, měla celé svátky zkažené. Tušila totiž, že se jedná o vážné onemocnění.
..
Když si Hana nahmatala při koupání bulku na prsu, nejprve si nepřipouštěla, že by to mohlo být zhoubné. Zatímco manžel chtěl, aby šla hned k lékaři, ona o tom nechtěla ani slyšet. Když jí ale místo zarudlo, k lékaři se přeci jen vydala. Udělala dobře. „Poslali mne na mamograf, na ultrazvuk a na odběr vzorků. Výsledky byly až po Vánocích, tak jsem měla svátky zkažené,“ vzpomíná Hana Svobodová.
Poté, co ji po Novém roce volali z nemocnice, že je to zhoubný nádor, málem se zhroutila. „Vše jsem viděla černě, pořád jsem brečela a říkala jsem si, že snad to ani nemá cenu léčit, že stejně umřu. Teď vím, že to, že jsem to nakonec nevzdala, mi zachránilo život. I lékař, u kterého jsem se před operací léčila, řekl: Nesmíte se nervovat a pořád brečet, to byste se zničila,“ popisuje. Slova lékaře, ale i manžela, který jí byl a stále je velkou oporou, jí velmi pomohla.
„Než jsem šla v květnu na operaci, chodili jsme do společnosti, na plesy, jeli jsme i na zájezd do Německa, abych přišla na jiné myšlenky, a i to mi ohromně pomohlo,“ říká Hana.
Chemoterapie podstupovala ještě před operací. Zvládala je poměrně dobře. Pak přišla samotná operace. Lékaři v nemocnici v Českých Budějovicích jí dali vybrat, zda vezmou část prsu a vyjmou nádor, anebo odstraní prs celý, čímž by na minimum snížili riziko návratu. „Řekla jsem, že jsem ve věku, kdy mi odejmutí prsu už nijak neublíží. Je důležité, abych byla hlavně zdravá,“ prozrazuje statečná žena.
Po operaci ještě podstoupila několik dávek nepříjemného ozáření. Jak na chemoterapie, tak na ozařování ji manžel denně vozil, protože v nemocnici nechtěla ležet.
Teď má Hana už zpět i své vlasy a dokonce hustší. Pravidelně bude muset docházet na kontroly. Ale měla štěstí, nádor nemetastázoval. Má tak šanci, že se zcela vyléčí. Teď si chce s manželem více užívat života. „Ne, že bychom rozhazovali peníze, ale šetřit taky nemá cenu. To si člověk uvědomí, až když onemocní. Dokud to jde, má užívat toho, co život nabízí. Chci vzkázat ženám, které jsou na tom jako já, aby se nebály a bojovaly. Na umírání je vždycky dost času,“ radí paní Hana.
