Nejdrsnější krokodýl? Ten Jonákův!

I Jonákův krokodýl skončil v zajetí, daří se mu ale lépe než kdysi. Deník Aha! ho vypátral v krokodýlí zoo v Protivíně na jihu Čech.

Když policie uvěznila Ivana Jonáka, správce majetku nevěděl, co s americkým krokodýlem Kubou (37) dělat. A tak někdejšího »mazlíčka« Ivana Jonáka svěřil do výzkumného ústavu v Brně. Z něj ho získal soukromník, který ho v roce 2001 prodal na krokodýlí farmu Miroslavu Procházkovi.

Když Kubu přivezli na farmu, byl pohublý a měřil 195 cm. Za osm let svou délku zdvojnásobil. Nyní váží 250 kg a měří přes tři metry. Je prý nejdrsnější ze všech krokodýlů na farmě. Jeho stisk je stejný, jako když tuna dopadne na centimetr čtvereční. Že jde o opravdového drsňáka by poznal ten, kdo by se pokusil vniknout na jeho teritorium. „Je to dominantní samec a vetřelce by zabil,“ míní Procházka. Zatímco k jiným krokodýlům ošetřovatelé klidně vstoupí, Kubovu trpělivost nikdo nepokouší. „Byla by to otázka vteřin,“ dodává zoolog Jan Sobotka.

Přestože má Kuba pověst agresivního drsňáka, hledá pro něj vedení zoo nevěstu. Hlavní je, aby měřila kolem 2,5 metru. Jedna v Česku by prý byla, ta je ale zvyklá spát s paničkou v posteli. Rande s Kubou by pro ni zřejmě nedopadlo dobře. „Nevěstu jsme nyní našli v Ekvádoru. Zatím vyjednáváme a budeme muset řešit hodně papírů. Kuba má ale pořád času dost. Do 50 až 60 let bude chovný,“ říká Procházka. Až nevěsta dorazí, dostane krokodýlí pár i nový »příbytek«. „Je to důležité, aby se nepobili. Každý krokodýl totiž svoje teritorium nekompromisně hájí,“ vysvětluje zoolog.

• Život Kuby v Protivíně
  Krokodýl Kuba celý den odpočívá. Má však děsivý smysl pro humor. Když se někdo přiblíží, dokáže se z absolutního klidu vymrštit a rozevřenou tlamou praští do nerozbitného skla. „Takhle si Kuba testuje, jak moc jsou lidé odolní. Každý se lekne a on z toho má srandu. Už se to od něj naučil i další samec,“ objasňuje ředitel zoo Miroslav Procházka. Nejvíc mu chutnají potkani, králíci, morčata a kuřata. Sežere tři kila masa týdně.
• Život Ivana ve Valdicích
  „Budíček je v půl páté, ale spí se dál. Dopoledne musí být člověk absolutně zticha. Vrazi, vyděrači, lupiči a tak podobně mají tresty nekonečně dlouhé a ráno spí až do oběda, což je hlavně mouka 100x jinak. Netušil jsem, že lze žít jen z mouky! Knedlíky, těstoviny s moukovou omáčkou, jednou obarvenou hnědě, jindy červeně. Do toho »rozstřel«, což jsou rozsekané zbytky masa, co zbylo, nebo sója maso. Polévka je zcela bez ničeho i bez soli, s kostičkami tradiční mrkve. Mrkve je holt dost a není drahá,“ řekl Aha! Ivan Jonák.