Strašlivé utrpení Honzíka Rokose - Umíral čtyři hodiny!

Neustále prosil: »Mami, bolí mě bříško!« A vrazi se na to klidně dívali!

Deníku Aha! se podařilo získat obžalobu státní zástupkyně, která chce pro vrahy trest v nejvyšší sazbě. Hrozí jim minimálně 12 let, ale i výjimečný trest!

Bestie se rozhodly zbavit se nevinného dítěte 9. prosince 2007 mezi obcemi Strážky a Žďárky v okrese Ústí nad Labem. Až o 18 dní později je s mrtvým tělíčkem v kufru auta dopadli kriminalisté. A co o několikahodinovém nesmírném utrpení důvěřivého chlapečka říkají v obžalobě sami vrazi? Nejdřív se bezbranného kloučka snažili zbavit píchnutím vzduchu do žíly, to malého Honzíka nezabilo. Proto jej pobodali u předem vykopaného hrobu a nakonec udusili...

Co řekla vyšetřovatelům Stašková, dosud netrestaná:

• „Injekční stříkačky na píchnutí vzduchu do žíly mi dal Grepl a ten mi radil, jak to udělat.“ (Honzíkovi první útok v autě neublížil.)
• „Já jsem syna nebodla, to Grepl!“ (Obžaloba jí nevěří.)
• „Po útoku Honzík chvíli seděl, pak řekl, že si lehne a odpočine si. Na chvíli usnul, ale budil se a sténal. Měl takový divný dech.“
• „Honzík chtěl čúrat a Grepl s ním tedy šel. V té době dokázal Honzík ještě sám stát. Pak si lehl opět dozadu a začal říkat, že ho bolí bříško.“
• „Pavel řekl, že to musí dodělat, že se trápí. A udusil ho. Nechtěla jsem to vidět, tak jsem šla pryč.“
• „Honzíkovo tělo, oblečení a hračky jsme ukryli do díry, opětovně jsme se tam vraceli.“
• „Chtěla jsem se zabít píchnutím vzduchu do žíly, pak elektrickým proudem.“

Co vypověděl Grepl, již 6krát trestaný:

• „Nechtěli jsme ho vrátit. Plánovali jsme sebevraždu, poslední jsem se měl zabít já.“ (Obžaloba: lež, účelová výmluva.)
• „Honzík chtěl zpět do auta a ještě jednou to udělat stříkačkou. Věděl, že se chceme zabít.“ (Znalci ale tvrdí, že dítě ví, co je smrt až v devíti letech.)
• „Bodl jsem ho já.“
• „Nebodl jsem ho, ani jsem neviděl, že by to udělala ona.“
• „Viděl jsem, jak ho píchla. Výpovědi jsem měnil, protože jsem chtěl Toničce pomoct. Mám strach, že neuvidím mámu, a bojím se, aby na mě Tonička nezapomněla.“ (Obžaloba: jeho tvrzení je věrohodnější, vždyť přiznal i udušení, přiznal by tedy i bodání.)
• „Tonička vzala z přihrádky auta nůž, držela ho v ruce cestou k jámě, tam se s Honzíkem začala bavit o spinkání, říkala mu, že ho nikdy neopustí.“
• „Bodla ho do hrudníku, a když padal, ještě jednou. To taky zařval.“
• „Vykopal jsem v minulosti před útokem postupně tři jámy, Tonička mi s dvěma pomáhala. Ale nevěřil jsem, že kluka zabije.“
• „Šli jsme zpátky do auta. Honzík byl celou dobu při vědomí, mohlo to trvat čtyři hodiny.“
• „Už jsem nechtěl, aby se trápil. Pravou dlaní jsem mu zakryl pusu a držel ji tam do doby, než se přestal úplně hýbat. Už se nebránil, neměl sílu.“

Co ještě tvrdí obžaloba:

• Vraždu Honzíka plánovali čtyři měsíce před činem.
• I bratr a sestra obviněné Jiří H. a Anna D. potvrdili, že Stašková několikrát vyhrožovala zabitím syna, aby ho nemusela vracet otci.
• Vlastní smrt zapříčinilo udušení, i bez něj by krátce poté ale Honzík zemřel na následky poranění plic po bodnutí.
• Znalci: Grepl je podprůměrné inteligence, byl na Staškové závislý. Stašková s ním manipulovala. Stašková je průměrné inteligence. Motivem činu je msta otci, ke kterému stále cítí nenávist. Nemá pocit viny, za vše může její okolí. Za své jednání jsou oba odpovědní.
• Honzík byl citově vázán ke Greplovi, věřil mu. Měl ho prý rád a choval se k němu jako k vlastnímu, potvrzují to i příbuzní.
• Chlapeček někdy oslovoval matku teto, Greplovi říkal strejdo.