Pavel Ploc: Ptají se mě, proč jsem nemlčel...

● Policie hlídá jeho rodinu
● Důkazy proti úplatkářům nemá
● Lidé mu věří!

PRAHA - Byl miláčkem národa, když vozil medaile pro tehdejší Československo z olympijských her. Teď se dal na politiku. I když na nevolitelném místě kandidátky sociálních demokratů v Libereckém kraji, lidé ho preferenčními hlasy do Poslanecké sněmovny vynesli. Poslancem ale ještě není. Když jde do Sněmovny, tak na vrátnici dostane průkazku s nápisem »HOST«. Poslanecký slib bude skládat teprve ve druhé polovině června. Přesto už je hlavním aktérem nové úplatkářské aféry. Bývalý reprezentant ve skocích na lyžích PAVEL PLOC upozornil, že se ho někdo pokusil uplatit pěti miliony korun, aby opustil ČSSD a přešel k zeleným podpořit pravicovou vládu. Jak celou situaci prožívá? O tom včera hovořil s deníkem Aha!

Co vám proběhlo hlavou, když padla nabídka pěti milionů korun za to, že odejdete od sociální demokracie a podpoříte pravicovou vládu?
„Když jsem to sledoval v době, než jsem vstoupil do politiky, tak jsem věděl, že podobné kauzy jsou. Nedokázal jsem pochopit, jak někdo může odejít ze strany, za kterou byl zvolený. Já netvrdím, že ti lidé byli uplacení, to se nikdy neprokázalo, ale všichni vědí, že se ty přechody prostě děly. A první pocit? Strašně nepříjemný… Já jsem ze života zvyklej na ledacos, ale tohle bylo opravdu strašně nepříjemné. To už není, že vám někdo podsune flašku… Jsem otrlej, ale tohle bylo opravdu moc.“

Proč jste případ hned zveřejnil a nedomluvil si další schůzku? Ve spolupráci s policií jste si mohl přinést třeba skrytou kameru nebo nahrávací zařízení, a měl byste důkazy…
„To už zacházíme někam, o čem nemůžu mluvit. To vám neřeknu, jestli mě to napadla nebo nenapadlo, ale nepřistoupil bych na to.“

Jak dlouho už vás hlídá policie?
„Ochranku mám od středy. Nechci být ale konkrétní, jak to probíhá.“

Proč jste o ochranku požádal? Byly nějaké signály, že by byla ohrožena vaše bezpečnost?
„Mám rodinu, nevím, kdo to zorganizoval, kdo to vymyslel a čeho je kdo schopen. Není za tím obava o mě, ale o mé blízké, které jsem do toho zatáhl. “

Jaké byly reakce okolí?
„Volalo a psalo spousta lidí, že mi drží palce. Ty reakce jsou pozitivní. Najdou se ale také opačné. Třeba otázky, proč jsem nemlčel, proč jsem si to nenechal pro sebe, že mohl být klid a podobně.“

Setkal jste se s něčím podobným i ve sportu?
„Já prosazuju, že ve sportu i v politice mám být fairplay. Neuznávám neférová vítězství. Ale ani ve sportovním zákulisí to není nikdy fairplay. Taky už jsem zažil spoustu podrazů. Nechci ale mluvit konkrétně. V politice se mám určitě hodně co učit, ale na podobné nabídky, jakou jsem dostal, nepřistoupím nikdy.“

Asi prožíváte jedny z nejtěžších chvil v životě…?
„Nejtěžší? Já bych to řekl takhle. Tím, že se vždycky snažím říkat pravdu, že to ze mě jde tak, jak to bylo… Prostě že mám čisté svědomí, nic si nevymýšlím, nic nehraju. Vím, že jsem udělal správnou věc, že jsem se takhle zachoval. To mi dává vnitřní sílu. Prostě jsem nemohl jednat jinak. Tu situaci bych nikomu nepřál. Je to pro mě daleko jednodušší tím, že nic nepředstírám.“


Nebojíte se, že všechno dopadne jako v kauze Kořistka? Také přece nemáte důkazy o podplácení.
„Když jsem se rozhodl to řešit takhle, tak jsem na kauzu Kořistka vůbec nemyslel. Já bych si přál, strašně moc bych si přál, aby ta cestička alespoň někam vedla. Mě samotného zajímá, kdo za tím stál, jak to bylo. Je to i v mém zájmu i v zájmu veřejnosti. Já jsem připravený bojovat, i když těch argumentů mám málo nebo prakticky skoro žádné.“

Co když jste byl nastrčený do nějaké politické hry?
„Já tyhle otázky dostávám pořád. Samotného by mě zajímalo, jak to bylo.“

Na olympijských hrách v Sarajevu 1984 jste získal bronz, o čtyři roky později v Calgary stříbro. Pokud byste vyšel z této kauzy vítězně, nahradilo by vám to zlatou medaili z olympiády, na kterou jste nikdy nedosáhl?
„Já si strašně moc přeju, i když je v tom trochu naivity, protože to nebude lehké, aby byl případ vyšetřen. Nějaká naděje určitě existuje. Těžko to srovnávat s medailemi z olympiády. Já bych to bral jako velké vítězství. Tohle je ale trochu jiná disciplína a já bych z ní bral alespoň bronzovou. Určitě ale nechci zůstat bez medaile!“

Ptal se Karel Kopeček