Výročí 1. českého telefonátu bez drátu: Do mobilů řečníme už 35 let
Bez mobilů si život pomalu nedokážeme představit. Ten první v Československu zazvonil přesně před 35 lety a z něj se ozvalo: „Haló? Dobrý den, pane předsedo. Nazdar, Fero.“
Předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová (†88) v prvním mobilním hovoru u nás volala z Prahy slovenskému protějšku Františku Mikloškovi (79) do Bratislavy. Byla to tehdy velká sláva, trochu jako v písničce »Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud«. Nešlo o soukromou záležitost. Naopak! Hovor se odehrál pod dohledem novinářů a kamer, v přímém přenosu ho dokonce přenášela televize. Když se spojení podařilo, začali pozvaní hosté spontánně tleskat.
Výdrž hodinu a půl
„Já mám před sebou nový zázračný telefon Eurotel,“ dodala Dagmar Burešová a opět se ozval potlesk. Eurotel byl tehdejší operátor, tedy provozovatel sítě. Šlo o společný podnik státní Správy pošt a telekomunikací a amerického konsorcia Atlantic West. V září 2006 se přejmenoval na O₂. Politici si volali telefonem Nokia MD59, který vážil 4,5 kila. „Měla obrovskou spotřebu. Vysílala velikánským výkonem, při hovoru by vydržela hodinu a půl, v pohotovostním režimu pak asi půl dne. Potom by se vybila. Proto taky tehdy většina instalací byla v autě, kde byla k dispozici autobaterie,“ vysvětluje Libor Pezinek (52), manažer rádiové sítě O₂.
Udrželi jen 64 spojení
V Česku byly v tu dobu jen tři vysílače, dva v metropoli, na Žižkovské věži a ve Vokovicích, a jeden v Brně. Takže signálem byla pokryta jen Praha, část středních Čech a Brno. Na Slovensku byly také tři vysílače, všechny v Bratislavě. Síť byla schopná obsloužit jen 64 hovorů najednou. Šlo navíc o čistě teoretickou kapacitu, která podle Libora Pezinka nebyla nikdy vyčerpána.
