Zapeklitý případ Markoviče (†79): Vraždy rozluštil po 12 letech!
5 fotografií
Osmý červenec 1968 se stal na dvanáct let noční můrou pražských kriminalistů. Tak dlouho trvalo, než se podařilo vyřešit záhadné vraždy dvou dívek v Prokopském údolí. Roky převládala verze, že se staly obětí sovětského vojáka. Ve skutečnosti vraždy nebyly naplánované a pachatel neměl v úmyslu zabíjet.
Anna Unčovská a Jarmila Kamenovová vyrazily v parném dni na místní koupaliště, kam již nedošly. Časté rčení »v nesprávný čas na nesprávném místě« se tehdy naplnilo pro obě strany. Pro teprve devatenáctiletého vraha Františka Zenkera i obě nešťastné kamarádky. Smrt dívek tehdy šokovala celou republiku.
Zkušební výstřel
Ono pondělní odpoledne chtěl zaměstnanec hlubočepské keramičky František Zenker vyzkoušet novou nelegálně drženou pistoli ČZ vzor 50. Po práci vyrazil do Prokopského údolí a »vhodný terč« si vybral na naučné stezce vedoucí kolem lesíku Punčocha. Šlo o turistickou značku na 15 metrů vzdálené borovici. Nedočkavě namířil a vystřelil. V témže okamžiku vstoupila do balistické dráhy střely třináctiletá Anna Unčovská. Tragédii nešlo zabránit.
„Už během výstřelu jsem poznal, kdo ta dívka je. A také jsem viděl, jak se jí na hlavě, na pravém spánku, udělal červený flek,“ vylíčil později osudný okamžik střelec. Protože se s dívkou znali a Zenker se bál prozrazení, vystřelil na svou oběť ještě jednou. Ve chvíli, kdy se k tělu blížil, objevila se na cestě Annina kamarádka Jarmila Kamenovová.
Z jedné vraždy byly dvě
I tuto dívku znal. Jejich pohledy se setkaly a ozvaly se další výstřely. „Zasáhl jsem ji někam do prsou. Padla na zem jenom kousek od těla Unčovské. Ještě za chůze jsem na Kamenovovou znovu vystřelil. Když jsem stál nad nimi, vypálil jsem ještě dvakrát, na každou jednu ránu,“ uvedl Zenker do protokolu. Po činu pachatel odtáhl těla a shodil ze svahu do akátového porostu. Protože nešlo o vraždy se sexuálním ani loupežným motivem, kriminalisté se neměli čeho chytit.
Výslechy svědků, kteří se v inkriminovanou dobu poblíž místa činu pohybovali, nevnesly do případu nic podstatného. V policejním hledáčku se sice den po vraždě ocitl i jistý mladík František Zenker, ale po výslechu byl propuštěn. Na osudné pondělní odpoledne měl alibi. Dne 8. listopadu 1968 vyšetřovatel vyšetřování neznámého pachatele přerušil. Z dvojnásobné vraždy v Prokopském údolí se stal takzvaný pomníček.
Chvilkové přiznání
Po šesti letech, 8. března 1974, došlo k nečekanému obratu. Dokonce se zdálo, že případ je zdárně uzavřen. Ten den totiž přepadl dodnes neznámý ozbrojený lupič poštu v Praze na Těšnově. Odnesl si slušné peníze a smrtelně poranil strážmistra Jiřího Velíška (†24). Mezi vyšetřovanými se ocitl i Zenker, který při výslechu pronesl: „O Těšnově nic nevím. Zato vím něco o střelbě v roce 1968 v Prokopském údolí…“ Vzápětí se k vraždám dívek přiznal. Kriminalisté měli důvod k oslavě, ale jen na chvilku.
Při rekonstrukci případu Zenker své přiznání odvolal. Ještě ten rok se stal Zenker členem Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. A postupně si vysloužil několik diplomů. „Dobrou prací jsem chtěl odčinit to hrozné, co jsem spáchal,“ vypověděl. V květnu 1976 někdo zanechal na místě vraždy pod kytičkou utrženého bezu útržek papíru. Bylo na něm napsáno, že kytičku posílá neznámý. Grafolog připustil, že jde o Zenkera, ale 100% jistotu neměl.
Na místě se rozbrečel
V roce 1980 se k nevyřešenému případu Prokopského údolí vrátil tehdejší kapitán pražské mordparty Jiří Markovič. V listopadu byl František Zenker znovu zadržen. Během výslechu se doznal i k falešnému alibi v den vraždy. „Myslím, že byl v tu chvíli skoro rád, že o tom může mluvit. Tlak vzpomínek pro jeho psychiku musel být v posledních dvanácti letech velmi silný,“ vzpomíná na klíčový výslech plukovník Markovič.
I při rekonstrukci na místě činu vylíčil vrah svůj čin pravdivě. V okamžiku, kdy měl na figurantkách předvést polohu mrtvých těl, musel si sednout na bobek. Nemohl stát, rukama si zakryl obličej a zoufale se rozbrečel.
Znovu odvolal!
Avšak Zenker následně opět překvapil. U soudu náhle popřel, že vraždil. „Chtěl bych říct, že jsem to neudělal. V té době jsem neměl v držení žádnou zbraň, a to ani pistoli,“ oznámil s tím, že si kriminálka jeho doznání vynutila bitím. Nedokázalo se to a Markovič přišel navíc se svědectvím Zenkerovy přítelkyně Jarmily Součkové, které se prý přiznal. Šestnáctého července 1981 odsoudil Městský soud v Praze Františka Zenkera za dvojnásobnou vraždu k patnácti letům vězení.
5 fotografií
