Odcházení Brejchové v LDN: Svědectví muže, který za ní směl chodit!
14 fotografií
Navštěvovat Janu Brejchovou (†86) v léčebně mohl vedle dcery Terezy Brodské (57) třeba někdejší televizní hlasatel Jiří Ptáčník (77). Jak na herečku vzpomíná?
Kariéru Jana Brejchová ukončila v sedmdesáti a pak se stáhla do soukromí. Co ji k tomu vedlo?
„Zdravotní problémy. Jana byla v jádru plachý a uzavřený člověk, a když cítila, že už nemůže odevzdat na jevišti těch sto procent, raději zvolila ústup.“
Byl jste jedním z mála, kdo s ní zůstal v úzkém kontaktu i poté. Čím to?
„To by vám musela říci ona. Možná ve mně tehdy vycítila podobný ostych, jaký měla ona sama, a proto mi »podala ruku« a pustila mě k sobě blíž.“
Měl jste to privilegium, že jste za ní mohl i do nemocnic.
„Chodil jsem za ní i později do léčeben naprosto pravidelně. Nejdříve to byly Malvazinky, pak Beroun, potom si naneštěstí zlomila nohu v krčku, což ji vrátilo do nemocničního koloběhu, až nakonec zakotvila v LDN v Motole. Celých těch posledních dvanáct let bylo náročných, ale naše setkání byla, alespoň zpočátku, velmi optimistická.“
Jak na ni ta změna prostředí a nemocniční režim doléhaly?
„Vybavuji si, jak se na Malvazinkách neuvěřitelně snažila. Chodila po chodbě, tloukla rukou do stěn, aby udržela rovnováhu, a trénovala chůzi. Říkala mi – Jirko, já musím makat, nemůžu ti tady dělat ostudu, prý jsi byl ukázněný pacient... Já tam totiž krátce předtím ležel taky po operaci kyčlí.“
Nosil jste jí třeba mandarinky?
„Jana jedla strašně málo, byla jako drobeček. Měl jsem ale tehdy, myslím, dobrou ruku na to, co jí přinést. Nosil jsem jí rozmačkané banány s nastrouhanými jablky. To si ode mě vyloženě objednávala a vždycky to s chutí snědla. Občas si také dala pikantní kuřecí křidýlko, o Vánocích samozřejmě bramborový salát a rybu. Měla to ve dvou verzích, od Terezky a od nás.“
Hodně se spekulovalo o tom, proč se v posledních deseti letech života tak izolovala. Proč jste byl jedním z mála, kdo za ní mohl?
„Na to neumím přesně odpovědět, je to subjektivní. Byl jsem nesmírně vděčný, že jsem ten vstup k ní zprostředkovaný měl. Nechodil jsem tam z nějaké morální povinnosti, ale proto, že mi s ní bylo dobře. Bylo to čisté a něžné přátelství. Jana v sobě měla obrovskou vnitřní hrdost. Možná nechtěla, aby ji lidé viděli v momentě, kdy jí nemoc komplikovala život. Divadlo pro ni bylo životadárnou energií, a když o tuto možnost přišla, cudně se stáhla.“
Jak jste se dozvěděl, že její životní cesta skončila?
„Ráno z telefonu od přátel. Jana odešla v pátek v noci. I když člověk věděl, že její stav je vážný, ta zpráva mě zasáhla. Naposledy jsem ji viděl loni na podzim a v srdci si ji nesu přesně takovou, jakou byla na těch našich společných zájezdech – jako královnu, která s chutí a ráda žila...“
Zemřela Jana Brejchová (†86) – největší ikona československého filmu
14 fotografií
