Často to není pohodlnost, ale obranná reakce těla: Tím lenochem je mozek
Známe to všichni- Už hodinu nám stojí špinavé nádobí v dřezu a my jen koukáme do prázdna. Nebo pořád a donekonečna odkládáme vytvoření prezentace, kterou jsme slíbili šéfovi v práci. Dobrou zprávou je, že za prokrastinaci z většiny nemůžeme my, ale náš zahlcený mozek…
„Neplatí to samozřejmě u všech. Nicméně valná část lidí odkládá povinnosti vlastně z evolučních důvodů,“ upřesňuje psycholožka Charlie Heriot-Maitlandová. „Mozek se cítí být v ohrožení, a tak vyšle tělu signál k něčemu, co nazýváme sebesabotáží.“
Projevů je spousta
Sebesabotáž je výsledkem myšlenek a pocitů, které podkopávají naše dlouhodobé cíle. A může mít mnoho podob, nikoli jen prokrastinaci. Někdo se v jejím důsledku přejídá, jiný chorobně utrácí, další se poškozuje nebo propadá návykovým látkám. „Jde o obranný mechanismus našeho mozku. Říká vlastně: udělám teď malý šprajc, abych nenadělal ještě větší škodu,“ dodává Heriot-Maitlandová. „Dostavuje se krátkodobý pocit úlevy, který nám paradoxně může pomoci úkol následně splnit ještě lépe.“ Tento jev může být také naučený. Třeba lidé, kteří byli odmala kritizováni, sebesabotáž prožívají častěji. A v neposlední řadě je důvodem i strach ze selhání. Dobrou zprávou je, že se s tím vším dá poměrně snadno pracovat.
Jak na sebesabotáž?
• Snažte se porozumět sami sobě, svým pocitům. Když odhalíte, co prokrastinaci způsobuje, budete to mít jednoduché.
• Rozvíjejte sebesoucit. Dopřejte si sami sobě odpouštět a uznat chyby, kterých jste se dopustili v minulosti. Pochvalte se za něco, co vám jde.
• Ale pozor, hlavně se nelitujte! Do sebelítosti se upadne snadno.
• Nemějte od sebe přehnaná očekávání a netlačte na sebe. Lepší jsou drobnější cíle, kterých se snáz dosahuje.
