40 let od smrti básníka Jaroslava Seiferta: Nobelistu se snažili umlčet
Přesně před 40 lety dotlouklo srdce jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu. Dílo Jaroslava Seiferta (†84) uznával sice celý svět, pro tehdejší komunistické papaláše zůstal ale až do konce života nepřítelem státu.
Žižkovský rodák přitom do komunistické strany vstoupil už ve 20. letech, gottwaldovské vedení ho ale rychle vyloučilo a později přišly zákazy publikování. Poprvé v roce 1956, když se zastal vězněných spisovatelů, podruhé pak za normalizace, když protestoval proti sovětské okupaci. Když v roce 1984 Seifert získal Nobelovu cenu, byla to pro národ obrovská sláva. Režim ale kvůli úspěchu signatáře Charty 77 soptil. Zatímco ve světě se na něj pěly ódy, u nás o jeho úspěchu informoval tisk jen dvěma suchými větami. Šikana režimu ho ale nezlomila. Byl miláčkem národa, což potvrdila i Nobelova akademie: „Krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi vzdělané i ty bez větší průpravy.“ I proto na legendárního autora, kterého se komunisté marně snažili umlčet, Češi ani po 40 letech nezapomněli.
Špiclové u rakve
Když 10. ledna 1986 Jaroslav Seifert zemřel, komunisté dostali panický strach. Báli se, že se jeho pohřeb změní v protirežimní demonstraci. Atmosféra v břevnovském klášteře byla kvůli StB mrazivá. „Celé okolí kláštera bylo neprodyšně uzavřeno kordony policistů a u vchodu do baziliky stály hlídky, které pouštěly lidi jen na pozvánky,“ vzpomínal ve svých pamětech na manévry režimu básníkův přítel František Janouch. Státní bezpečnost dokonce určovala, kdo smí u rakve promluvit!
Která díla vadila?
Seifert nepsal žádné politické pamflety, komunisty ale vytáčely i jeho něžné verše. Kritiku sklidil za svou Píseň o Viktorce z roku 1950, kde se odchýlil od oslavy socialismu k smutku a tragédii. Podle režimního kritika Ivana Skály tím „zneužil poezii proti lidu“. Vadil i jeho Morový sloup, kterým reagoval na beznaděj po sovětské okupaci. Kniha byla režimem okamžitě zakázána, žila ale dál v samizdatu.
Režim o něm jen šeptal
Informace o Nobelově ceně pro Seiferta se objevila až na sedmé stránce Rudého práva za informacemi o návštěvě z Kambodži a sovětských zemědělcích. Zpráva o dvou větách připomněla jen jeho titul „národního umělce“, že cenu ale dostal i za své občanské postoje samozřejmě nezmínila. O jeho úmrtí sice už režimní tisk informoval na titulní straně, zveřejnil ale jen komunisty zmanipulovaný nekrolog.
