Otazníky okolo Staroměstské exekuce: Lebky popravených zíraly z věže!
Dušičky jsou za námi, minulý týden jsme se zabývali historií šibenic na našem území, nelze ale ještě nevzpomenout zásadní hororové a temné téma českých dějin. Staroměstská exekuce v červnu 1621 byla velkým finále za stavovským povstáním, poprava 27 zástupců české elity je známa jako exemplární krvavé divadlo, jaké nemělo a nemá obdoby!
Školní osnovy berou tragickou dějinnou epizodu jako počátek doby temna. Hovořilo se vždy o 27 českých pánech, přitom šlechticů ze skutečně vyšších vrstev bychom na prstech ruky spočítali. Byli jen tři, dalších sedm popravených pocházelo z rytířského stavu a zbytek byli měšťané.
Na co se úplně zapomnělo, je skutečný počet odsouzenců. Propadnout hrdlem mělo 28 rebelantů! Právník a pražský prokurátor Martin Fruwein spáchal několik dní před exekucí sebevraždu. Což ovšem nevadilo, jeho dobrovolný skon ještě přispěl k podařenému vylepšení drakonické show. Jeho tělo bylo týden před popravou zbaveno údů, rozčtvrceno a pečlivě rozvěšeno po obvodu města. Aby Pražané viděli, že celý proces nebude pro slabé povahy.
Exekuce byla naplánovaná na pondělí 21. června, ale celý víkend tým devětatřiceti tesařů a dělníků usilovně pracoval na stavbě pódia, mělo šestnáct metrů na šestnáct a sahalo do výšky dvou a půl metru! Na spektakulární divadlo přijeli z celé Evropy, náměstí i přilehlé ulice byly zcela zaplněny. Součástí byl kříž, šibenice, místo pro trubače a bubeníky, z okna radnice byl vyveden trám, kde byli poslední z odsouzených pověšeni. Místo všem na očích měl nejznámější z českých katů Jan Mydlář. Práci za pomoci čtyř mečů odvedl dokonale a řekl si za ni o 584 kop míšeňských grošů, za což se dal pořídit v Praze slušný dům. Dostal mnohem víc, vyplaceno mu bylo 634 kop.
Jako první vystoupil na pódium Jáchym Ondřej Šlik (†52). „Jeho hlava se kutálela daleko nazad a proud krve vystříkl až na kříž postavený na okraji pódia,“ popsal historik Josef Petráň. Šestice zakuklených funebráků tělo zabalila do černého sukna a sešoupla propadlištěm pod lešení. Nejstarší a vetchý Kašpar Kaplíř ze Sulevic (†86) se bál, aby neutrpěla jeho důstojnost. „Můj bože, posilni mě, abych neupadl a na smích nepřátelům nebyl,“ údajně pronesl, když ztěžka scházel ze schodů radnice ven. Mydlář znejistěl, že má starce setnout, ale nakonec rozsudek vykonal. Jeden z odsouzených chtěl mít na pódiu malého syna, ale to mu zatrhli. U dalšího ohlásili změnu rozsudku a odvedli ho zpět do radnice. Zvýšilo se tak drama, zvolnil rytmus. Všichni byli napnuti a Mydlář měl šanci na krátké oddychnutí. Vyhlásili rozsudek nový, místo stětí dostal nešťastník provaz. Doktoru Jesseniovi pak vytáhli jazyk kleštěmi a vyřízli ho. Netrápil se dlouho. Brzy nato mu Mydlář, jeho starý přítel, sťal hlavu. Někomu uťali před hlavou ještě ruku, co odsouzenec, to jiný scénář. To aby se nezapomnělo a dlouho o tom mluvilo. Že se neradno s Habsburky a katolíky pouštět do sporů
