Šofér Mrkvička: Jsem posel jídla! Potraviny vozí do 150 vesniček! Za 140 tisíc!

Ať je sníh, mráz nebo déšť, brázdí silnice v havlíčkobrodském okrese pojízdná prodejna. Za jejím volantem sedí Zbyněk Mrkvička (53) z Chotěboře. Je jedním z mála lidí, kteří zajišťují zásobování v bohem zapomenutých vesničkách na drsné Vysočině.

„Jezdím s prodejnou už více než 22 let a neměnil bych,“ říká za volantem své avie Zbyněk Mrkvička. „Původně jsem měl autobus, ale vůbec se to nevyplatilo. Jen za povinné ručení a silniční daň jsem dal skoro šedesát tisíc ročně. A k tomu ještě nafta a náhradní díly... Skříňová avie je v tomhle lepší, ale i ta má spotřebu 20 litrů na sto kilometrů,“ povzdechne si.

Jeho povolání je téměř na vymření. „Jednota už pojízdné prodejny neprovozuje, a tak je to na nás, drobných živnostnících,“ tvrdí. Obce však tyto »poslední mohykány« zásobování nechtějí nechat ve štychu a pomáhají jim dotacemi. „V mém rajonu je asi sto padesát vesniček a ročně mi přispějí tak sto čtyřiceti tisíci. To je sotva na naftu, ale díky bohu za to,“ říká pojízdný obchodník.

„Chodí nakupovat hlavně babičky a starší občané, pro které je doprava do města příliš těžká. Velké a těžké nákupy jim třebas někdo z rodiny jednou do měsíce doveze, ale čerstvé pečivo vozíme jenom my,“ tvrdí s úsměvem prodavačka Radka. „V létě je to lepší, to chodí nakupovat i chataři,“ dodává.

„Je to dobré, hlavně pro nás starší, on nám doveze, co si u něj objednáme. Člověk se tak nemusí trmácet do města,“ pochválila si jedna z nakupujících.