Společné hostiny vás můžou mrzet: Jezte si pěkně ze svého talíře!
Na to, že se začneme nezřízeně vykrmovat, má vliv řada faktorů: věčné dietaření, stres, hormonální změny... Nebo také to, že jídlo, které konzumujeme, není naše. Ano, čtete správně. Kanadští vědci konečně zjistili, proč toho ze společného talíře pokaždé sníme víc, než bychom chtěli.
Není to snad proto, že chipsy hezky křupou nebo že nechceme nechat jídlo napospas svým spolustolovníkům. Podle psychologů Nükheta Taylora a Theodora Noseworthyho za tím vším stojí vlastnictví jídla. Skutečnost, zda pokrm, který před námi leží, je, nebo není náš, totiž v mozku spouští zajímavou reakci...
Kolektivní odpovědnost
„Když se strávníci dělí o jídlo a chybí jim ten pocit, že je jenom jejich, podhodnocují množství kalorií, které obsahuje,“ tvrdí závěry výzkumu publikovaného v časopise Journal of Consumer Psychology. „Konkrétně jim pokrm přijde méně tučný než stejný, který si sami připraví a snědí.“ Ztráta úsudku o vydatnosti jídla je pravděpodobně spojena i s pocitem, že nás hostina nic nestála. Lidé jsou zkrátka z principu pěkně prohnaní. A taky se často říká, že ty nejlepší věci jsou zadarmo... V případě společného hodování je problémem i to, že většinou neodhadneme, kolik jsme toho do sebe už »natlačili«. Přestože nemáme hlad, cpeme se dál, dokud talíře nejsou prázdné. „Tady funguje taková ta kolektivní zodpovědnost. Říkáme si: Přejídají se teď všichni, kteří tu jsou se mnou, tak proč bych zrovna já měl kvůli pár hranolkům navíc ztloustnout?“ vysvětlují psychologové.
Buďte také hamouni
Jasně, že z pár hranolků navíc nepřiberete. Pokud si je tedy nedopřáváte každý den. Na druhou stranu, pocity, které popisují kanadští vědci, máme při každém společném stolování. A to zahrnuje nejen mejdany, rauty se švédskými stoly, ale i večeře s rodinou, mísy s chlebíčky na rodinné sešlosti, sledování televize ve dvou s miskou popcornu nebo návštěvu čínské restaurace s přáteli. Pokud tedy chceme zhubnout, zcela jistě je lepší občerstvovat se pěkně v klidu, o samotě a o jídlo se dělit jen při určitých příležitostech. Tady se zkrátka mírné hamounění a soukromničení vyplatí...
