Přiznání manželky autora Krtečka Milerové: Žárlivost a život ve třech
4 fotografie
Dnes slaví pětaosmdesáté narozeniny vdova po výtvarníkovi a autorovi slavného krtečka, Emilie Milerová. Speciálně pro Nedělní Aha! zavzpomínala nejen na svého manžela Zdeňka Milera (†90), ale čtenářům prozradila i to, jak vznikl krteček, a proč začala malovat až v důchodovém věku.
U příležitosti vašich narozenin právě vychází vaše životopisná knížka Život podle Emily. Přes půl století jste žila po boku oslavovaného výtvarníka Zdeňka Milera, zatímco o vás se nevědělo vůbec nic. Jak jste snášela tento úděl upozaděné manželky?
„Docela mě mrzí, že zatímco všichni slavní muži umělci se oslavují, o jejich manželkách nikdo neví. Přitom bez nich by toho oni sami nikdy tolik nedokázali.
Máte pravdu, je to nevděčný úděl.
„Já jsem se například o manžela starala celých čtyřiapadesát let na plný úvazek. Aby měl klid na práci a mohl celé dny kreslit. Pokud jsme měli mít vůbec nějaký společný život, tak musel s malováním v šest večer přestat, já už měla nastartované auto a jeli jsme na koncert, do divadla, nebo jsme šli na procházku. Posledních deset let, když byl nemocný, tak jsem se o něho starala naprosto sama.“
Jak jste se vlastně s manželem seznámila?
„Potkali jsme se v autobuse, četla jsem si a pořád si mě prohlížel takový blonďák. Nebylo zas tak nic divného, byla jsem hezká holka a na podobné pohledy jsem byla zvyklá. I když mě pak oslovil, stejně jsme se potkali až po roce a půl v tramvaji. Andělé to tak zařídili.“ (smích)
Tomu se říká osud. Vraťme se zpět k vaší osobě. V šedesáti letech jste se pustila do malování.
„Malovala jsem již od dětství, měla jsem krásné vysvědčení a nikdy by mě nenapadlo, že se nedostanu na výtvarnou školu. V jedenapadesátém roce byla ale taková doba, že spolužačce se šesti čtyřkami školu nabídli a mě s vyznamenáním odmítli. Tížilo mě to po celý život. Chtěla jsem dělat módní návrhářku, ale to se tenkrát nehodilo.“
Přesto dnes malujete, máte stálou výstavu na kladenském zámečku a vydala jste dětskou obrázkovou knížku. Proč jste jako manželka výtvarníka Zdeňka Milera nezačala s malováním dřív?
„Právě proto, že jsem si vzala Zdeňka Milera, neměla jsem již na nic čas. Měla jsem dvě děti, všechno na starosti a manžel byl šťastný, že má klid na práci. Ráno od šesti začal malovat a pracoval do šesti do večera. Já neměla nárok. Změnilo se to až po roce 1989, kdy jsem šla v pětapadesáti do penze. Děti už byly velké a já jsem se začala rozhlížet, jak bych si mohla udělat nějaké potěšení.“
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Nedělního Aha! (č. 15)
4 fotografie
