Naděje pro bezdomovce: Pomoc najdou pod mostem!

Hektická atmosféra panovala ještě včera pod magistrálou u Bolzanovy ulice v centru Prahy. Zatímco nahoře frčela auta, pod nájezdem se mylo, kachlíčkovalo, sázely se kytky a dělaly poslední úpravy. Nové zázemí bezdomovců, které tam vybudovalo sdružení Naděje, pracovníci hájili před naší zvědavostí div ne pěstmi. Stavba má totiž zpoždění.

„Mohu vám také rozbít foťák,“ strašil jeden z mužů. Další žena, která měla akci na povel, zavírala dveře i okna buněk. Na nervozitě se nejspíš podepsal fakt, že výstavba centra z buněk měla zpoždění. Záměr se totiž původně nelíbil radnicím první a druhé městské části a vedla se kolem něj dlouhá jednání. Centrum pro 150 lidí bez střechy nad hlavou je však už téměř hotové.

Dnes bude mít nové denní středisko slavnostní premiéru a od zítřka je připraveno přijmout klienty. Nahradí původní centrum, které bylo v jednom z domů v Bolzanově ulici zrušeno, protože objekt získal restituent. Bezdomovci tak ztratili místo, kam chodili na jídlo, pro oblečení a umýt se. Když měli problém, našli tam i psychologickou a sociální poradnu či praktického lékaře. Pracovníci sdružení lidem pomáhali zajistit i ubytování.

Nové středisko se má o lidi bez přístřeší starat stejně. Jeho stavba stála přes 10 milionů korun. Tři čtvrtiny částky dalo ministerstvo práce a sociálních věcí. Zbytek uhradil pražský magistrát.

Zázemí ale není definitivní. Zařízení i bezdomovcům zítra začne zkušební doba. Někteří Pražané se totiž obávají, že pod magistrálou bude nakonec doupě pobudů a špíny. Magistrát hodlá za čtyři roky vyhodnotit, zda si bezdomovci takové středisko zaslouží a zda se jeho provoz nepodepíše negativně na životě obyvatel centra metropole.

Bezdomovec Honza (71): Na ulici žiju už 16 let!

Pár metrů od nového objektu se včera před jednou hodinou scházeli do Naděje na polévku bezdomovci. O chystaném centru neměli zatím tušení.

„Že tam pro nás něco staví? O tom nic nevím. Já bych tam šel,“ řekl nám Jan Husar (71), který na ulici žije už 16 let. „Bydlím na nádraží, v létě i v zimě. Do Naděje chodím jednou denně kromě soboty a neděle pro jídlo,“ dodal. Podobné zařízení, které je nyní pod magistrálou, dosud nikdy nevyužil. „Nevím, že je taková možnost,“ objasnil. Do hlavního města přišel Jan z Tábora. Jeho děti s rodinami žijí na Moravě, ale u nich prý pomoc nehledá. „To víte, děti. Já jich vychovám pět, a o mě se nepostará nikdo. Já jim překážím. Jezdím za nimi jednou za dva roky. Za víc to nestojí,“ objasnil Jan. Na život ale rozhodně nerezignoval. „Hlavně že mi nic není. Mám zdraví, nic mě nebolí, doktora nepotřebuju. Musím sportovat. Brzy ráno cvičím a hodně chodím. V mých letech už mají lidi hrb, ale když jdu, jako by mi bylo dvacet. Včera jsem byl odtud pěšky až na Červeném vrchu. Baví mě to,“ dodal muž.