Ztrápená Dana Matějková (46): Můj syn prý ubodal chlapa!

Já ale vím, že je nevinný!
Důkazy zmanipulovala policie!
A skutečný vrah se jen směje!

Tvrdí, že její syn je nevinný a celý proces byl zmanipulován. Jakmile je to jen trochu možné, míří do věznice ve Valdicích dodat synovi naději. Je odhodlána za očištění jména svého syna bojovat dál soudní cestou. Pro řadu lidí ale teď Dana Matějková není nikým jiným než matkou vraha. Jak se jí s tímhle břemenem žije? A proč tak silně věří v synovu nevinu?

Proč jí odsoudili syna?

V březnu roku 2004 otřásla Horní Cerekví brutální vražda. Ze smrti osmapadesátiletého řezníka Františka Povolného byl obviněn a posléze i odsouzen tehdy teprve devatenáctiletý mladík Václav Matějka. V den, kdy k otřesné vraždě došlo, byl Václav Matějka viděn v blízkosti místního řeznictví. I když během vyšetřování došlo k několika nesrovnalostem a nepřesnostem ve výpovědích svědků, odsouzeného usvědčila malá kapka krve zavražděného, objevená o několik dní později na jeho mikině. Mladík měl podle policie svou oběť usmrtit nejméně dvanácti ranami nožem přímo v řeznictví, ze kterého se ztratil nejen vražedný nůž, ale také sekera a řeznická škrabka. Odsouzenému byl nejprve vyměřen trest v trvání jedenácti let, ale po odvolacím řízení mu byl navýšen na 12, 5 roku. Dnes je Václav Matějka umístěn ve známé věznici ve Valdicích a stále tvrdí, že je nevinný. O jeho nevině je přesvědčena i vězňova matka, pečovatelka z místního domu pro seniory.

Jaký pocit má matka, jejíž syn byl odsouzen na dvanáct let do kriminálu?
„Sžírá mě to denně. Mám vztek hlavně na sebe, že jsme na začátku nepodnikli kroky, které jsme měli udělat. Byl přesvědčen o své nevině a tak jsme půl roku měli jen advokáta ex offo. Tím jsme ztratili čas.“

Jak je vidět, věříte stále v synovu nevinu…
„Samozřejmě. Kdybych nevěřila, tak pro jeho očištění nebudu nic dělat.“

Ale důkaz v podobě kapky krve zavražděného na jeho mikině je přece neoddiskutovatelný!
„Policie žádný důkaz neměla, tak si ho po týdnu vyrobila v podobě té milimetrové kapky krve.“

To myslíte vážně, že by někdo falšoval důkazy?
„Jsem o tom přesvědčená. Když Vaška nejdříve pustili, smáli jsme se jim do tváří a tím to začalo. Aby kloučka zkrátka měli… Teď už bude navždy pro každého vrah. Stále opakuje, že nejlepší léta života stráví za mřížemi za jinou svini. Skutečný vrah se může jenom smát.“

Takže skutečný vrah je podle vás ještě na svobodě?
„Bohužel. Slyšela jsem, že tak čistou vraždu ještě nikdo neviděl. Vše bylo pečlivě umyté a nenašel se ani jeden otisk. Kromě poloviny otisku nějaké boty, který pak přisoudili Vaškovi. Podobný typ bot však nosí skoro každý.“

Jste přesvědčená, že kdyby to váš syn udělal, že by vám to řekl?
„Stoprocentně. Sám říkal, ať nikomu nedávám peníze, že se nemusí ničeho bát, protože nic neudělal. Potom mě to stálo 150 tisíc, a i když advokátka našla asi 28 rozporů, už pro ni asi nejsme zajímaví.“

Nenapadlo vás, že vám syn lže třeba jen proto, že vás má rád? Že vás zkrátka nechce ranit a sám klesnout ve vašich očích?
„V žádném případě. Má takovou povahu, že by nikdy nikomu neublížil, zvláště po tom, co jsme zažili a zažíváme. Navíc chybí i motiv, proč by to udělal. Všechny peníze se našly, nechybělo vůbec nic.“

Nevidíte ho teď, pod dojmem událostí, až příliš idealisticky?
„Nikdy jsem neříkala, že byl Vašek nějaký svatoušek. Jako jiní jeho vrstevníci kouřil marihuanu a jednou si snad i něco píchl. Odmalička jsem ho vychovávala a bezpečně poznám, kdy lže. A také vím, že není žádný vrah, protože by neublížil ani mouše.“

Má stejnou podporu i u ostatních členů rodiny?
„U všech! Včetně bratrů a mých známých a kamarádů. Jezdí za ním i jeho přítelkyně s maminkou, a lidé z Cerekve nám vyjadřují podporu.“

Jak snáší vězení?
„Jak kdy. Když přijedeme jednou za měsíc na návštěvu, nabijeme ho energií a má zase chuť žít. Když se kolem jeho případu dlouho nic neděje, je na tom psychicky hůř. Jinak si dělá školu, učební obor obráběč kovů. Nejšťastnější je v zaměstnání, kde si může vydělat nějaké peníze.“

A co jeho přítelkyně?
„Jezdí za ním s maminkou a stále věří, že se něco stane a Vaška pustí.“

Sledujete seriál Útěk z vězení? V tom se jeden muž snaží zachránit svého nespravedlivě odsouzeného bratra před trestem smrti…
„Ano (poprvé úsměv na tváři). Ale oni na to ve vězení nekoukají.“

Setkal se ve Valdicích s některým z obávaných a proslavených vězňů?
„Pokud si vzpomínám, mluvil o Jonákovi. Kajínek tam prý už není.“

Věří v Boha?
„Dřív věřil, dokonce byl ministrantem. Teď ale už ne.“

Jak byste reagovala, kdyby se vám syn při návštěvě přiznal, že to přece jenom udělal?
„To si nedokážu představit. Ale to by udělal hned a nenechal by mě trápit.“

Když potkáte, třeba na ulici, někoho z rodiny zavražděného řezníka, jak to probíhá?
„Nezdravíme se. Většinou sklopím oči a oni přejdou na druhý chodník.“

Jak se k vám chovají lidé ve městě? Jste pro ně matka vraha?
„Hodně lidí, tak půlka Cerkve mě povzbuzuje a moc jim za to děkuju. Jinak by se z toho člověk asi zbláznil.“

Autor: Jaroslav BENDA
Foto: Jaroslav Benda, archiv