Před 165 lety se narodil ruský pěstitel: Mičurin byl botanik samouk
»Ty jsi ale mičurinec!« říkávaly naše babičky každému, komu se podařil nějaký parádní zahradnický úspěch. Označení má původ ve jméně ruského botanika Ivana Vladimiroviče Mičurina (1855 – 1935). Ten dokázal vyšlechtit nové druhy ovoce, které přežily i krutou ruskou zimu.
Ivan Vladimirovič Mičurin se narodil do rodiny nižších ruských šlechticů. K lásce k rostlinám ho předurčovala tradice předků, kteří se o pěstitelství zajímali a nashromáždili také různorodou sbírku ovocných stromů i rozsáhlou odbornou knihovnu.
Začínal od nuly
Ač se stal legendou šlechtitelů, Mičurin nikdy žádné formální botanické vzdělání nezískal. Studia mu zmařila nemoc a následná smrt otce, po které musel panství prodat a protloukal se, jak mohl. Od sedmnácti let žil v Kozlově, kde se oženil a založil tu také první ovocnou školku. Tu rychle zaplnil ovocnými stromy, takže si pořizoval stále větší pozemky, na nichž pěstoval jabloně, třešně, slivoně či meruňky.
Ovoce na sever
Cílem Mičurina bylo vypěstovat odolnější druhy, které by byly schopné přežít tuhé zimy středního Ruska. Dosáhl toho křížením evropských odrůd s těmi z chladných oblastí Asie. Vypěstoval na 300 nových odrůd ovoce, zejména jabloní, a dosáhl celosvětového uznání. Jeho kultivary bylo možné pěstovat dále na severu, než ostatní tehdejší druhy. Jeho úspěchy v Československu zviditelnil především šlechtitel růží z Blatné Jan Böhm. Roku 1935 mu za jeho úspěchy československá akademie věd udělila čestné členství.
Znárodněte mě
Mičurin měl takový věhlas, že jej chtěli dokonce i v USA. On však i kvůli chatrnějšímu zdraví zůstal. A žil pro nový stát. „Chci pracovat pro novou vládu,“ prohlásil s tím, že chce, aby jeho školku znárodnili. Tak se i 29. června 1918 stalo. „Nemůžeme čekat na milosrdenství přírody, musíme si je od ní vzít. To je náš úkol,“ prohlásil botanik-samouk, který své »záhony« přesouval na méně úrodná místa. Obával se totiž, aby své stromy příliš nerozmazlil...
Šlechtic šlechtitel
Mičurinovými úspěchy se rád chlubil jak ruský, tak posléze sovětský tisk. Komunistům ani nevadilo, že je Mičurin šlechtického původu a směle ho využívali pro svou propagandu. Točily se o něm filmy, pojmenovávaly ulice a Kozlov, v jehož okolí žil, dokonce dodnes nese jeho jméno – Mičurinsk (město bylo přejmenováno roku 1932).
Rudá vlajka
Jedna ze zvláštních odrůd jablek, kterou Mičurin vypěstoval, nazval Rudá vlajka. Jablko mělo červenou nejen slupku, ale i dužinu! Za efektním vzhledem ale zaostávala chuť, která vlastně nestála ani za ochutnání...
Odolnost mrazu i chorobám
Podařilo se mu vypěstovat druhy, které byly odolné nejenom mrazu, ale také chorobám. Patří mezi ně například jabloň bezjaderka Mičurinova nebo hrušeň Mičurinova zimní máslovka. Jednou z jeho nejslavnějších kultivarů je jabloň Antonovka, kterou lze dodnes koupit i v českých zahradnictvích.
