30 let od plošné amnestie: Havel pustil i tyto zrůdy!

Že pustí více než dvě třetiny všech vězňů v Československu, oznámil Havel ve svém novoročním projevu. „V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít – navzdory dobré vůli některých vyšetřovatelů, soudců a především advokátů – pokleslou justicí, jež zkracovala jejich práva,“ řekl v poselství pro rok 1990. 

Prominul i půlku

Na amnestii se tak dostal ven každý, kdo byl odsouzen na méně než tři roky. Tehdy se dalo jen stěží rozlišit, kdo se dopustil zločinu a kdo seděl kvůli komunistické zlovůli. Vězňům s vyššími tresty se jejich pobyt v chládku měl zkrátit o třetinu až polovinu. U těch, kteří se dopustili nejtěžších trestných činů, se snížil trest o rok. To ale některým násilníkům a vrahům stačilo, aby opustili své zamřížované »apartmány«.  Za to se na prezidenta snesla vlna kritiky, ten si ale stál za svým. „Znalci říkají, že ta amnestie byla smysluplná. Samozřejmě, že v té pohnuté době vznikl bezpočet rozmanitých bludů – například, že kriminalita vinou této amnestie rapidně stoupla,“ prohlásil později Havel, který během svého prezidentování vyhlásil ještě další dvě dílčí amnestie, které se ale nedotkly tolika lidí.

Zkušenost z vězení

Podle advokáta Romana Moussawiho mohla prvního polistopadového prezidenta ovlivnit jeho zkušenost s pobytem za mřížemi. „Měnil se trestní zákoník, existovaly činy, které byly politické, ale Havel pustil i vrahy, to je fakt. Mohl z amnestie vyloučit vrahy a násilníky. Ale myslím, že to nepřipravoval, že ji jen odsouhlasil a přišla mu jako dobrý nápad, protože sám byl ve vězení,“ řekl Aha! právník. Podle něj existují činy, které by neměly být prominuty, a proto nesouhlasí s amnestiemi ani u jednoho z prezidentů. „Amnestie podle mě bere nápravnou funkci trestu. Sice dává nějakou šanci tomu odsouzenému, ve zbytku lidí zakotví nespravedlnost,“ míní.

Tyhle bestie omilostnil

Jaroslav Oplíštil: Zneužil a udusil miminko

Už dříve trestaný pedofil se dostal na svobodu právě díky Havlovi a našel si místo sanitáře na dětské interně v nemocnici na Bulovce. Práci dostal i proto, že noví zaměstnavatelé tehdy neměli právo znát trestní minulost zájemců. K hrůznému činu se Oplíštil odhodlal 30. dubna 1990. Z oddělení odnesl teprve sedmiměsíční Barborku a odešel s ní na ubytovnu, kde ji znásilnil. Kvůli poraněním začala dívenka plakat, a tak jí pedofil rukou zakryl ústa a holčičku udusil. Policisté ho našli druhý den, zapíral jen chvíli. Havel se s rodiči mrtvé dívenky sešel a prý plakal, když mu vyčítali, že nebýt amnestie, mohla jejich dcerka žít. Vrah Oplíštil nakonec od soudu odešel s trestem 25 let ve vězení, který si odseděl celý, a poté skončil v psychiatrické léčebně.

Jaroslav Gančarčík: Matka a dvě dcery neměly šanci

Desetkrát trestaný zločinec vyšel z vězení také díky plošné amnestii. V dubnu 1990 si naplánoval, že vykrade rodinný dům. Jenže při tom ho vyrušily jeho obyvatelky. Šlo o matku a dvě dcery ve věku 22 a 18 let. Gančarčík je všechny bez milosti zabil a mladší dceru navíc znásilnil. Spravedlnosti ale unikal dlouhých 14 let. Policie sice měla vzorky DNA, ale neměla je s čím porovnat. Nakonec ale vraha přeci jen dopadla, když byl vyšetřován kvůli znásilnění několika žen v Brně. Vzorky se shodovaly, přesto Gančarčík vyfasoval jen směšných 16 let za mřížemi. Před tím byl totiž odsouzený za 4 znásilnění a souhrnný trest podle zákona nemohl překračovat 25 let. 

Jozef Slovák Sériový vrah mladých dívek Komunisté ho poslali do vězení. A právem, jelikož zabil mladou Jugoslávku. Přesto se Slovák dostal na svobodu díky amnestii. A další vražda na sebe nenechala dlouho čekat. Už v červenci 1990 ubil 16letou Moniku poté, co ji paralyzoval plynovou pistolí. O pouhých 17 dní později zabil ranou loktem do krku další dívku v Bratislavě. Pak sice načas skončil v kriminále za nedovolené ozbrojování, ale po propuštění v červnu 1991 zabíjel dál. Jeho oběťmi byly dvě dívky ze slovenské metropole, první ubil ranami do krku, druhou napadl klackem a uškrtil ji páskem. Policie ho dopadla dva dny po poslední vraždě. Slovák se doznal a od soudu vyfasoval doživotí.

Antonín Marčík: Nechutné manévry s petardou

Marčík seděl za násilné delikty a k propuštění mu chyběl rok, když se dostal ven na Havlovu amnestii. Jenže na svobodě nepobyl ani rok. Při silvestrovské oslavě ve Frýdku-Místku si vyhlédl mladou Blanku. Tu policisté našli druhý den, udušenou, brutálně zbitou, zohavenou a v pochvě našel patolog zbytek petardy. Ta nakonec přivedla kriminalisty na stopu Marčíkovi, jelikož podle výpovědi svědků je na zábavě odpaloval právě on. Kromě toho vypověděli, že se s mrtvou Blankou na oslavě bavil. Marčík se k činu přiznal, prý se s dívkou pohádal a napadl ji. Soud mu nakonec uložil trest 15 let ve vězení.

Zvýšila se kriminalita?

Podle dat ze začátku devadesátých let se kriminalita v Československu zvýšila, je ale otázkou, nakolik se do toho projevila Havlova amnestie. Podle výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci stáli omilostnění v prvních osmi měsících roku 1990 za 8 procenty vyřešených trestných činů v Česku a 7 procenty na Slovensku. Ke konci roku 1991 pak amnestovaní recidivisté tvořili čtvrtinu obyvatel věznic. Podle závěrů institutu nebyl Havlův zásah rozhodujícím faktorem během růstu kriminality z kraje 90. let.

Musíte vědět!

5 let od amnestie: Věznice jsou přeplněné

Celý článek

.

Fotogalerie

4 fotografie