Fotodůkaz: Takhle sucho ničí české lesy

Přírodní rezervaci Chejlava tvoří kopce zarostlé především buky. Pod jejich korunami rostou maliníky i ostružiníky. Listnaté stromy i v současném suchu dobře prosperují. Zato smrky, které byly uměle vysazeny uprostřed rezervace, jsou na tom špatně. Snímek zachycující rozhraní mezi lesem života a smrti zveřejnil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), který sleduje výkyvy klimatu i na chování rostlin.

Poušť z jehličí
„Na první pohled je zřejmé, že smrky nejsou v dobré kondici, je patrná absence jehličí na velké části stromů. Některé stromy pomalu usychají, jsou pravděpodobně napadeny lýkožroutem smrkovým,“ popsali fenologové ČHMÚ, tedy odborníci na vývoj stromů. Pod vyschlými smrky neroste nic, místo svěží zelené je země rudá opadaným jehličím a připomíná poušť.

Oslabené smrčiny
Smrky se na našem území začaly vysazovat už na konci 18. století. A to proto, že rychle rostou a jejich dřevo má řadu využití. Jenže... Špatně snáší sucho, strom zeslábne a stane se snadnou kořistí pro kůrovce. Navíc na rozdíl od pevně zakořeněných borovic, dubů a buků má mělké kořeny a lehce se vyvrátí.
V Chejlavě jsou slabiny smrčků jasně vidět. „Jde o názornou ukázku toho, že není důležitý jen prostý srážkový úhrn a jeho distribuce během roku, ale i to, na jaký typ lesa klimatické podmínky působí,“ myslí si fenologové.

Jaký je rozdíl v kořenech?
Smrk – kořenový systém má plochý a mělký, bez hlavního kořene, který by ho pevně držel v zemi a dával možnost dosáhnout na vodu v hlubších vrstvách půdy.
Borovice – má kořenový systém většinou kůlovitý (výjimkou je borovice vejmutovka), se silným hlavním kořenem a mnoha postranními kořeny, které mohou sahat do hloubky dvou až tří metrů. Na nepříznivých místech a na skalách až do 12 metrů hloubky a 46 metrů šířky od stromu. Vodu si tedy dokážou opatřit vodu i ze značně vzdálených zdrojů.
Buk – srdcovitý kořenový systém s mohutnými kořeny do všech stran dobře ukotvuje strom v zemi. Opět má možnost získat vodu z velkých hloubek a vzdálenosti.