Archeolog Ladislav Stančo: Objevuje novou říši!
11 fotografií
Ať už vás prázdninové toulky zavedou kamkoli, zcela jistě se během nich budete vydávat i po stopách historie. Všechny starobylé památky dnes přitom lze obdivovat hlavně díky archeologům. A ti čeští patří mezi špičku v oboru! Jak se vlastně objevují pozůstatky pradávných civilizací? Které nástrahy na vědce v různých koutech světa čekají? A v čem nám jejich činnost může pomoci? To všechno nám prozradil klasický archeolog a specialista na helénistické Řecko Ladislav Stančo (41).
Jezdíte na dovolenou do Řecka?
„Jasně, a moc rád. (smích) Klidně bych se tam vracel každý rok. Kromě toho, že je tam spousta překrásných památek, je to i velmi příjemná země. Můžete spojit turistiku a poznávání historie s koupáním v moři... Pro mě je to srdeční záležitost.“
Kdybyste měl turistům doporučit nějakou třeba i méně známou památku, která by to byla?
„Tak samozřejmě nejznámější jsou místa, kde stávalo sedm divů světa. Nicméně lidé jsou docela často překvapeni, že po nich moc nezbylo. Ten genius loci tam sice stále je, ale původní stavby nikoli. Takže já často doporučuji Delfy. Ty jsou sice taky hodně známé, ale architektura je tam z velké části dochovaná a má to obrovské kouzlo. Nebo v severním Řecku věštírna Dodóna, to je taky úžasné místo. Vůbec v severním Řecku je řada nedoceněných lokalit.“
A co na řeckých ostrovech?
„I tam se toho dá hodně najít. Třeba na poloostrově Chalkidiki je v překrásném stavu městečko Stagira. Hned vedle se dá koupat a dobře najíst, takže to rozhodně stojí za to. Paradoxně nejlépe se ale řecké chrámy dochovaly v jižní Itálii a na Sicílii. Takže i tato místa můžu milovníkům historie jedině doporučit.“
Vy ovšem nejvíc času v zahraničí aktuálně trávíte v Uzbekistánu, kde vedete českou archeologickou expedici. Jak jste se k tomu vlastně dostal?
„Já jsem do Uzbekistánu poprvé odcestoval v roce 2001 jako čerstvý postgraduální student a naprostý začátečník. Chtěl jsem zkoumat řecké vlivy ve střední Asii a měl jsem velké štěstí, že jsem poměrně záhy sehnal pro své projekty partnera. No, a od roku 2002 v Uzbekistánu zkoumám se svým týmem území, kterému se říká antická Baktrie, což byla jedna z helénistických říší.“
Ten název si z hodin dějepisu vůbec nepamatuji...
„Protože se toho o ní moc neví. Historici dokonce pořád vedou spory o tom, jak velké vlastně bylo její území. Naše expedice před několika lety přispěla tím, že spoluurčila severní hranici Baktrie. Nyní se ale zaměřujeme na něco trochu jiného, a to na vývoj Baktrie v období po tažení Alexandra Velikého.“
Co tedy o této říši zatím víme?
„Víme, že to bylo skutečné království se vším všudy, na kterém bylo zajímavé, že se nacházelo hluboko uvnitř Asie, ale vládli v něm řečtí králové. Disponovalo vlastní silnou armádou a stavělo města s typicky řeckou architekturou. Dokonce si tu razili i vlastní nádherné mince.“
Čili taková říše, která na území Asie příliš nezapadá.
„Spíš vůbec nezapadá. Nacházíme tu řeckou keramiku, třeba i typické antické sloupy. A rovněž ty zmíněné mince jsou velmi pěkně zpracované... Museli se na tom podílet příchozí řečtí řemeslníci a umělci, protože tohle by jen tak někdo nezvládl. A kromě toho také víme, že v království fungovalo řecké divadlo a takzvané gymnasion, což v antickém Řecku bylo něco jako škola pro mladé muže.“
Jak je možné, že řecká kultura pronikla tak daleko?
„Ten prvotní vstup tam zcela jistě byl přes Alexandra Velikého, který oblast dobýval. Po něm tam zůstalo mnoho veteránů, kteří v Baktrii zakládali nová města, a přicházeli další osadníci.“
Jakým způsobem vaše práce v Uzbekistánu vlastně probíhá?
„Práce archeologa tam má obecně dvě roviny. Tou první je prospekční činnost, kdy procházíme krajinou a nacházíme celá sídliště, ať už nahodile, nebo metodicky. No, a druhou je samotné kopání, které si asi laik automaticky s archeologem spojuje. Spíše než lopatou nebo krumpáčem se oháníme malou pokrývačskou lžící nebo motyčkou.“ (smích)
Dá se dobře poznat, že z hlíny vystupuje nějaký archeologicky cenný předmět?
„Někdy to vidíte okamžitě, jindy to musíte lépe začistit. Ale většinou to poznat jde. My si taky hodně pomáháme síty nebo detektorem kovů. Díky němu máme obrovské množství dat, které by nám dříve zůstalo skryto.“
To musí být úžasný pocit, když najdete třeba dva tisíce let starou minci...
„To je. Ale mě kupodivu víc těší ty velké věci v krajině, třeba když objevíme pozůstatky zavlažovacích systémů nebo stopy po těžbě. Je to velká radost.“
A jaké předměty na místě nejčastěji nacházíte?
„Zmínila jste mince, tak ty jsou třeba poměrně časté. Vůbec prvním předmětem, který jsme v Uzbekistánu našli, byla římská spona, často nalézáme i drobné šperky. Potom samozřejmě hodně keramiky, pracovní nástroje a různé stavební prvky.“
Celý článek si můžete přečíst v nedělním tištěném vydání deníku Aha!
11 fotografií
