Veterán Josef Švarc: V Normandii jsem viděl tisíce mrtvých
11 fotografií
Byl svědkem masakru při vylodění Spojenců v Normandii, později bojoval u Dunkerque, setkal se s britskou královnou Alžbětou II. a dostal doutník od premiéra Winstona Churchilla. Válečný veterán Josef Švarc (92), příslušník americké a československé armády, má na co vzpomínat... Pětasedmdesát let od operace, která byla klíčovou pro zvrat druhé světové války, je příležitost vyprávět jeho příběh.
Josef Švarc z Lanškrouna měl osm starších nevlastních sourozenců. Otec zemřel ještě před válkou, s maminkou se přestěhovali do Vamberku. V dubnu 1944 ale musel odjet na nucené práce při výstavbě strategických objektů do Německa. „Jenže nakonec to dopadlo úplně jinak. Věděli jsme jen, že nás posílají do Würzburgu, ale to taky bylo všechno,“ začíná vyprávění četař ve výslužbě, drobný vitální pán. Ovšem oblast zrovna bombardovali Američané, vlak nezastavoval a pokračoval až do Normandie. „Tam jsme měli pracovat na německém opevnění. Ale jakmile jsme dorazili, utekli jsme. Bylo nás dvanáct, každý zmizel jiným směrem. Byli jsme jako zajíci, vystrašení, poplašení.“ Němcům ale byli ukradení, nemínili je nikde nahánět.
PŘEBĚHL OD NĚMCŮ K AMERIČANŮM
Až do vylodění se schovával ve stodole na slámě a pod zemědělskými stroji, jídlo dostával z nedaleké fary. O invazi netušil vůbec nic. „Slyšel jsem jen bombardování, střelbu. A jednoho dne za vraty zazněla angličtina.“ Byli to Američané a hned ho vzali mezi sebe. Pomáhal jim na pláži, kde se masak odehrál. "Byla to hrůza, ze které se dodnes budím ze spaní. Bylo mi sedmnáct a od té doby jsem to z hlavy nedostal. Tisíce a tisíce mrtvých vojáků, všude plno krve, zohavená těla zbavená rukou, nohou, rozstřílená.“
SKRZ SLZY NEVIDĚL
Nejhorší byla bezmoc, kdy slyšel nářek raněných, ale už jim nešlo pomoct. Umírali a nebyl nikdo, kdo by je v tom děsivém počtu ošetřoval, zmírnil utrpení. „Plakal jsem, pomáhal, kde šlo, skrz slzy skoro neviděl a jen mechanicky plnil rozkazy, přání,“ lesknou se mu oči, když o tom mluví, tak silný zážitek válečného utrpení si nedovedeme představit.
POPRVÉ VIDĚL ČERNOCHA
Byl přijat do americké armády, nejprve do kuchyně, k zásobování. „Vojáci si mohli vybírat jídlo z velkého množství nejrůznějších druhů konzerv, které jim byly shazovány na padácích. V džípu jsme je potom rozváželi s jedním černým klukem. Věříte, že jsem do té doby neviděl černocha?“ směje se při té vzpomínce. Díky parťákovi prý také poprvé v životě ochutnal žvýkačku. Zároveň nafasoval americkou uniformu, čepici i boty. „Uniforma mi byla velká, jsem totiž menšího vzrůstu, tak mi ustřihli nohavice, abych vůbec mohl chodit.“
Splnili přání americkému veteránovi: Po 74 letech opět projel Plzní na tanku
Celý článekSMRT PRO DVĚ STĚ ITALŮ
V srpnu 1944 se dostal do československého sběrného tábora v Alžíru. „Tam nás v poušti odstřelovali Arabové, mysleli si, že jsme Britové, které vůbec neměli v lásce. Bylo to divoké.“ Ale jelo se dál, na rozlučku jim Američané naložili plno alkoholu, whisky a gin, který musel odevzdat starším, protože byl nezletilý, zavděk vzal ale čokoládou a limonádou. Dál se plulo do Británie, kde už se stal členem 1. Československé obrněné brigády. „V Alžíru nás nalodili na šest plavidel a vyrazili jsme do skotského Edinburghu. V noci loď, na které jsem se plavil, nepřátelé torpédovali. Zahynulo všech dvě stě Italů, kteří spali v podpalubí.“
Celý článek si můžete přečíst v tištěném nedělním vydání deníku Aha!
11 fotografií
