Netradiční ubytování v Letovicích: Noc na zámku, kde straší!
6 fotografií
Už patnáct let odříkání a budování má za sebou letovický zámecký pán Bohumil Vavříček (62). Bývalý truhlář a nyní starožitník tak dlouho opravuje krásný zámek na Blanensku. Letos chce dílo dokončit, zbývá mu posledních pět místností z celkových 130! Co vede člověka k tomu, že si vezme takový závazek?
Proč jste se rozhodl zámek koupit?
„Už jako kluk jsem navštěvoval s rodiči hrady a zámky a hodně mě to bavilo. Bydlel jsem v Kochově, pět kilometrů od Letovic, a z okna mého dědy jsem se na letovický zámek často díval. V té době byl ještě pěkný. Mám rád historii a vše, co k ní patří. Letovický zámek byla nejbližší starožitnost v mém blízkém okolí.“
Kdy jste památku koupil a v jakém byla stavu?
„To, že by šla nemovitost koupit, jsem zjistil hned po revoluci. Tehdy přišla obec s tím, že by ji chtěla prodat. Zámek byl obrazně řečeno týden před spadnutím. Naše jednání zhatil restituent, poslední zde žijící šlechtic hrabě Alexandr Kálnoky.“
Jak to, byly problémy s restitucí?
„Pobýval v Austrálii, proto se to táhlo. Před válkou ho odtud vyhnali Němci, po ní komunisté. Po dlouhých jednáních dostal zámek zpět po jedenácti letech.“
Pak jste už mohl kupovat.
"Ano, koupil jsem ho od něj za dva miliony korun.“
To není zase tak závratná suma.
„Nebyl tady metr podlah, zbylo jen jedno okno, jedny dveře. Všude byly propadlé stropy. Začali jsme statikou, aby se zámek nerozpadl úplně. Potom se začalo s opravou střech. Vítr ji nicméně před dvěma roky znovu strhl nad jízdárnou, na zámku odlétly dva pásy krytiny.“
Proč jste do toho tedy šel?
„Zámek jsem kupoval s představou, že bude časem přístupný veřejnosti. Dnes si mohou návštěvníci projít 125 místností. Posledních pět by mělo být otevřeno ještě letos. V roce 2008 byl zámek ohodnocen jako nejlépe opravená kulturní památka. Jsem pyšný na to, že se ho podařilo dát dohromady.“
Našlo se na zámku něco zajímavého?
„Prakticky nic, žádný porcelán, ani jedna mince. Prošly tudy už před koupí snad tisíce hledačů pokladů. Byl by zázrak, kdyby se tady něco objevilo.“
Jak jste s opravami postupoval?
„Mile mě překvapilo, že to šlo takřka všechno opravit, jako by vše šlo samo od sebe. Měl jsem štěstí na kvalitní řemeslníky. A nábytek vám přivezou i dnes ze zahraničí odkudkoli a cokoli.“
Zřejmě jste na opravy dohlížel každý den i bez nároků na nějakou dovolenou.
„Bývalo tomu tak, nyní jezdím každý rok na měsíc do lázní, k moři. Nesmí tomu člověk podlehnout a nevidět nic jiného. Můj život a zdraví je pro mě důležitější. Zámek ale patří k mému životu, k radosti a spokojenosti.“
Celý článek si můžete přečíst v tištěném vydání sobotního deníku Aha!
6 fotografií
