50 let od normalizace: Jak Husák ničil lidské osudy
Oba byli kovaní komunisté, oba sehráli svoji roli během srpnové okupace Československa v roce 1968. Před 50 lety vystřídal reformátora Alexandra Dubčeka (†70) ve funkci 1. tajemníka ústředního výboru komunistické strany Gustáv Husák (†78). A s ním přišla tvrdé normalizace, dvacet let doby temna.
Sesazení Dubčeka z funkce nejmocnějšího člověka ve straně – i ve státě – bylo po sovětské okupaci jen otázkou času. Pro Kreml byl nepřijatelný jako symbol pražského jara. A to i přesto, že po nátlaku nakonec podepsal Moskevský protokol, čímž vláda posvětila invazi. Čekalo se jen na záminku, kdy nakonec soudruhům posloužil hokej, kdy po vítězství národního týmu nad Sověty vypukly v Praze demonstrace a protesty, které znamenaly konec socialistického reformátora.
Nebyl první volbou
Funkce prvního tajemníka nakonec připadla 17. dubna 1969 Husákovi, i když původně nebyl první volbou. Nabídku dostal předseda vlády Oldřich Černík (†73), další představitel reformního proudu. Jenže ten odmítl. Sovětský vůdce Leonid Ilijič Brežněv (†75) se sešel s Husákem tajně 13. dubna 1969 v ukrajinském Mukačevu. Nejspíš tady se rozhodlo, kdo se stane šéfem československých komunistů. A co za to Brežněv požadoval? Totální poslušnost středoevropského sovětského satelitu.
Konec velké čtyřky
Po Husákově nástupu jsou postupně ze strany vyloučeni František Kriegel (†71), který jako jediný odmítl podepsat Moskevský protokol. Po něm přijdou o stranickou legitimaci i Černík, Dubček a někdejší předseda národního shromáždění Josef Smrkovský. Tím se Husák zbavil svých oponentů a 20 let držel v Československu pevnou normalizační ruku.
Z vrcholu na dno a zpět
Po odchodu z vrcholné komunistické funkce udělali soudruzi z Dubčeka předsedu Federálního shromáždění. Sehrál tak roli užitečného idiota, kdy podepsal tzv. pendrekový zákon, umožňující brutální perzekuce při protestech k prvnímu výročí sovětské okupace. Poté byl na půl roku uklizen jako velvyslanec do Turecka a nakonec vyhozen ze strany. Až do důchodu pak pět let pracoval jako mechanizátor v podniku Západoslovenské státní lesy. Odmítal se politicky angažovat a objevil se jako symbol pražského jara až po revoluci 1989. Chtěl být prezidentem, ale nakonec na něj zbyl jen post šéfa Federálního shromáždění. Zemřel na následky zranění při autonehodě, kdy 1. září 1991 na dálnici D1 vylétlo jeho služební auto ze silnice.
V čele zůstal opuštěný
Do vysoké politiky dostala Husáka přízeň sovětského vůdce Brežněva, s nímž sdílel vášeň pro auta a trávil s ním i dovolené na Krymu. Na jeho popud se dokonce podruhé oženil, když si vzal Vieru Čáslavskou (†54). Ta ale po čtyřech letech zahynula při pádu vrtulníku, který s ní letěl k ošetření zlomené klíční kosti do Bratislavy. Smrt ženy Husákem otřásla, cítil se osamělý a navíc dostal mrtvici. V roce 1987 musel funkci generálního tajemníka přenechat Milouši Jakešovi (96). Prezidentskou funkci, kterou získal v roce 1975 si podržel až do 10. prosince 1989, kdy abdikoval. Zemřel v ústraní o dva roky později. Chtěl být pohřben s matkou, jenže pár měsíců před ním odešla jeho sestra, v hrobě tak pro něj nebylo místo a Husák znovu zůstal sám.
Historik Libor Svoboda pro Aha!: Jmenování si vyběhal v Kremlu
Proč byl zrovna Husák dosazen do nejvyšší komunistické funkce?
„Husák od roku 1968 udržoval velmi úzké kontakty se Sověty, kde měl silnou podporu i od Brežněva.“
Husák ale nebyl vždy normalizátorem...
„Je pravda, že ještě z počátku roku 1968 se tvářil, že podporuje proces pražského jara. Postupně se ale odkláněl, až se připojil k protireformnímu křídlu.
Celý článek najdete v tištěném Aha!
