20 let Česka v NATO: Od Varšavské smlouvy, přes Jugoslávii po Afgánistán. Co bude dál?
Pro část společnosti je zárukou naší bezpečnosti, ta menšinová vidí NATO jako bojechtivý spolek sloužící cizím zájmům. Dnes je to přesně 20 let, co se Česko přidalo do klubu 29 zemí Severoatlantické aliance.
Dobrý den, tak vás tady pěkně vítáme? Ne, tak jednoduchý vstup do Severoatlantické aliance nebyl. 12. března 1999 sice tehdejší prezident Václav Havel (†75) podepsal v Praze přístupové protokoly, avšak vzájemné oťukávání s aliančními partnery začalo již devět let předtím. A v mezidobí se na domácí scéně rozhořely spory o tom, jestli se má stát ptát na názor svých občanů na vstup v referendu. A z Ruska zase padaly výhrůžky o možných následcích...
Rusku navzdory
Ačkoliv se ČSFR vyvázala z členství ve Varšavské smlouvě již v červenci 1991, ještě několik let poté měli někteří politici v Rusku pocit, že mohou ovlivňovat dění ve svém někdejším satelitu. Šéf ruských komunistů Gennadij Zjuganov Česku, které v té době bylo již členem Partnerství pro mír, tedy v jakémsi předstupni NATO, hrozil, že nášvstup do aliance může vyvolat odvetná opatření Moskvy. K žádným nakonec nedošlo.
Bez referenda
Vstupu byli nakloněni většinově také čeští politici. Ovšem kromě komunistů a tehdejších Republikánů (SPR – RSČ), kteří požadovali vypsání referenda. Tehdejší premiér Václav Klaus (77) i prezident byly proti. Havel mínil, že referendum je nesmysl, a kromě Španělska jej žádná alianční země nepořádala. A tak o vstupu rozhodoval Parlament. Pro přidružení k NATO Sněmovna hlasovala poměrem 154 hlasů pro vůči 38 proti. V Senátu ruku pro členství zvedlo 64 Senátorů, tři proti. Oficiální pozvánka pak přistála v Česku v lednu 1999.
První akce
Zatímco v březnu téhož roku Havel podepisoval přístupové protokoly, tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan (72) spolu se svými kolegy z Maďarska a Polska odevzdávali ratifikační listiny v americkém městě Independence. O necelý měsíc později už se jako člen Aliance Česko nepřímo podílelo na bombardování bývalé Jugoslávii – dalo totiž svolení k přeletům i přistáváním vojenských letadel NATO.
Černý pasažér?
Od té doby se naše země pod alianční vlajkou účastnila několika vojenských operací, včetně bojových. A ačkoliv kvůli nízkým výdajům na obranu – kdy Spojené státy požadují vydávat na obranu minimálně 2 % z hrubého domácího produktu, zatímco vydáváme jen lehce přes procento - bývá Česko někdy kritizováno jako černý pasažér v NATO, svou cenu zaplatilo. Od roku 1999 v zahraničních misích padlo 19 vojáků, nejvíce v Afghánistánu. Jen loni v zemi zemřeli 4 vojáci, což opět podnítilo hlasy, zda by se ČR ze země neměla stáhnout.
„Cestu do NATO jsme si odpracovali ... nebyl to žádný dárek,“ vzpomněl o víkendu ve Varšavě premiér také Andrej Babiš (64, ANO) na účast českých vojáků na misích v Perském zálivu.
Poloviční armáda
Zatímco v roce 1999 měl resort obrany asi 77 700 vojáků základní služby, vojáků z povolání a civilních zaměstnanců, o 20 let později jich je lehce přes 33 tisíc. To však souvisí se zrušením základní vojenské služby a profesionalizací armády od roku 2005.
Víte, že…
...dnešní výročí si na Pražském hradě připomenou prezidenti zemí V4, oslav se účastní i bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová (81)?
Průzkum: Většina Čechů je spokojena
S členstvím v Severoatlantické alianci je podle lednového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) spokojeno 58 % obyvatel. Stejnou podporu mělo NATO i v loňském roce. Naopak 22 % obyvatel je podle průzkumu nespokojených. A vojenskému paktu jsou více nakloněni muži než ženy. Konkrétně 62 % mužské populace je s členstvím spokojených. NATO věří 54 % žen. Češi také většinově souhlasí s tím, že členství zajišťuje bezpečnost naší země a zvyšuje mír a stabilitu v Evropě.
Anketa Aha! aneb Mluvili jsme s pamětníky
1. Jste spokojen s vývojem členství ČR v NATO?
2) Lze Česko chápat jako »černého pasažéra«, pokud neplní cíle výdajů na obranu ve výši dvou procent HDP?
Mé pocity jsou smíšené
Jan Kavan (72), tehdejší ministr zahraničí:
1. „NATO zcela evidentně zajišťuje bezpečnost České republiky, což je třeba ocenit a uvítat. Na druhé straně nejsem spokojen s některými vojenskými akcemi NATO, které neměly mandát Rady bezpečnosti OSN a které nevedly k pozitivnímu řešení. Například Libye je dnes rozvrácenou zemí, bombardování bývalé Jugoslávie se rovněž neukázalo být ku prospěchu. A invaze do Iráku v roce 2003, nejenže neměla mandát Rady bezpečnosti, ale postavily se proti ní i někteří členové Aliance. Ty pocity jsou smíšené.“
2. „Nevnímal bych nás jako černého pasažéra. Pomáháme Alianci v různých částech světa, včetně těch nebezpečných, jako je Afghánistán. Nebylo by vhodné podceňovat naši aktivní účast. Ale zase 1,1 % HDP je málo a už mnoho českých vlád v minulosti slibovalo, že to navýší. Věřím však panu premiéru Babišovi, který říká, že do roku 2024 těch dvou procent dosáhneme. Ale hodnotit roli České republiky jen na základě těch procentuálních výdajů bych považoval za zjednodušování.“
Chce to víc utrácet
Jiří Šedivý (66), tehdejší náčelník generálního štábu:
1. „Severoatlantická aliance je garancí bezpečnosti, o které jsme vždycky snili, protože Varšavská smlouva v žádném případě žádnou garancí bezpečnosti nebyla. To ukázal i rok 1968. Byl to nástroj k ovládání satelitů Sovětského svazu. NATO je aliancí suverénních států a jsme tam schopni prosazovat naše zájmy, pokud máme jasnou představu, čeho chceme dosáhnout. Aliance není jen armáda. Každý stát je zapojen všemi svými složkami. Když se přistupuje k hodnocení našeho členství, tak bychom měli přistupovat i k tomu, jaké prezentujeme politické postoje.“
2. „Našim problémem je to, že jsme zpomalili vývoj ozbrojených sil a nebyli jsme schopni se vrátit na 2% HDP. Já osobně jsem příznivcem, že musíme splnit ten závazek, ale jsou tam i další věci. On ten fetiš 2 % HDP je potřeba rozklíčovat. Měli bychom tu oblast dělit například na personální oblast, rozvoj ozbrojených sil a operační náklady. A některé státy mají větší procento výdajů na obranu a to větší procento utrácí třeba na lidský segment ozbrojených sil. Kdybychom v tom slíbeném roce 2024 ty dvě procenta nedosáhli, tak bychom asi jako černí pasažéři vnímáni byli.“
