Po stopách věznice Mírov: Jeptišky jako bachařky!
11 fotografií
Byl by to krásný hrad pro nedělní výlety. Jenomže vstupenkou sem je zločin a místo
kastelána se po chodbách courají bachaři. Exponáty tu jsou, ale jsou to pěkní dárečci,
nejhorší lumpové v zemi! No co, aspoň neutečou. Mírov, nejtěžší žalář, slouží jako basa rovných 160 let! Seděli tu prominenti jako stíhač Fajtl, prezident Husák, spisovatel Škutina. Pojďme se podívat po vězeňských chodbách a celách, hrad totiž skrývá nejedno tajemství!
Jisté je, že vysoké hradby odradí útěkáře. Popravdě, zdrhnout odsud, je skoro nemožné. Zemanův prominent Jiří Kajínek (57) utekl před 18 lety a od té doby to nikdo neudělal.
ZABETONOVANÉ PODZEMÍ
Snad právě proto, aby se o hradních labyrintech nic nevědělo, tady šéfové věznice nikdy nepovolili archeologický průzkum. Je tu několik pater sklepení, která ale v několika etapách nakázali zabetonovat. Nacházejí se i po kostelem svaté Markéty. Podle pověsti skrýval kopec pod hradem jeskyni, kde se v dobách nájezdů cizích vojsk ukrývali lidé z malé osady i se svým majetkem a hospodářskými zvířaty. Z vděčnosti, že se jim boje vyhnuly, postavili na vršku kapli, jež měla sloužit jako poutní místo. Pojmenovali ho Mírov, podle toho, že se tady podařilo udržet mír. Dnes tu žije 370 obyvatel. „První písemná zmínka o existenci je z roku 1266, kdy hrad sloužil jako strážní na přechodu mezi Moravou a Čechami,“ říká Marek Wilhelm (49), kronikář obce Mírov. Šlo o dřevěnou stavbu, která vyhořela, ale následně už byl postaven hrad kamenný v gotickém stylu. Olomouckým biskupům posloužil jako bezpečné i pohodlné sídlo v dobách nepokojů. „Stal se i útočištěm před morem a válkami,“ připomíná Marek Wilhelm.
CÍRKEVNÍ BYZNYS
Hrad se snažili dobýt i husité. Za vlády Rudolfa II. zde byli internováni i biskupští služebníci, kteří se hlásili k luteránství. Došlo k renesanční přestavbě s rozšířením o předhradí a věž. Fasáda je od té doby červená – jako symbol bohatství olomouckého biskupa. „V roce 1643 dobyli hrad Švédové. Nechali sice obyvatele hradu odejít, ale jen za cenu výkupného. Tehdejší velitel posádky si postěžoval, že musel hrad opustit pouze v jedné košili. Švédi hospodařili na Mírově zhruba rok, než ho císařská armáda za použití bořících děl a po jeho zapálení získala zpět.“ Zničený hrad zachránil biskup Karel II. z Lichtenštejna- -Kastelkornu, vystavěl ho do dnešní barokní podoby. Církev si tu udělala byznys, navezla do hradu cenné artefakty, vytvořila reprezentativní sídlo, pořádaly se tu plesy, lovy, setkání světská i církevní. Od roku 1761 v přistavěné budově přebývali neposlušní kněží. „Jak se ale začaly měnit nároky na pohodlí, přesunul se zájem biskupů do Kroměříže. Část sbírky zbraní byla převezena do Olomouce, hodně se toho rozkradlo.“
JEPTIŠKY MÍSTO BACHAŘŮ
V roce 1855 hrad prodal olomoucký arcibiskup moravskému místodržitelství. A stát pevnost v roce 1858 adaptoval na státní trestnici. Rušil se těžký žalář v Brně na Špilberku a vězně bylo třeba někam přemístit. Nějakou dobu to tady měly na starost řádové sestry z Kongregace sv. Karla Boromejského v Praze, protože sbor vězeňské stráže byl ještě v plenkách. V roce 1938 se Mírov stal součástí Sudet. Ve věznici zůstali trestanci německé, polské a maďarské národnosti. Čechy přemístili do Olomouce. Zůstal zde však přednosta ústavu Augustin Mrha, ze kterého udělali Němci sanitárního radu. Po válce byl za kolaboraci na Mírově uvězněn a zde taky zemřel. Zpočátku pevnost sloužila gestapu jako vyšetřovací vazba, pak nemocnice pro vězně s tuberkulózou. O lékařské péči se ovšem nedalo mluvit, nemocní museli těžce pracovat. V tkalcovně byla úmrtnost tak vysoká, že toto oddělení mělo vlastní márnici. Během 2. světové války tu prošlo nelidskými podmínkami přibližně 5000 lidí a zemřelo asi 700 vězňů.
Celý článek najdete v tištěném Aha!
11 fotografií
