Unikátní svědectví: Jak vyhazovali Ústí do povětří!

V Ústí se v 80. letech bouralo ve velkém. „Cílem stavbařů bylo naplnění územního plánu z šedesátých let, který počítal s totální přestavbou centra na moderní socialistické město, kde z historické zástavby měly zůstat jen kostely a spořitelna,“ vysvětlil kurátor technických sbírek muzea Martin Krsek. Zbytek města chtěli komunisté zastavět paneláky.

Ulice zmizela
Roznětnici zachránil a muzeu věnoval střelmistr Petr Mikula, který právě s její pomocí poslal v roce 1980 k zemi podstatnou část ústecké Masarykovy ulice. „Ty staré domy se mi líbily, byť byly zanedbané. Mojí prací ale bylo je co nejbezpečněji a nejracionálněji odstřelit,“ řekl. Odstřel 19 činžovních domů najednou, k němuž došlo 23. února 1980, se stal republikovým rekordem.

Žádné záznamy
O tom, že kvůli demolici domů byla sestrojena a použita unikátní roznětnice, neexistují žádné oficiální záznamy. O jejím použití se mlčelo, protože nebyla testována ve zkušebním ústavu. V dalších letech přitom byla využita ještě několikrát, např. při demolicích v ústeckých ulicích Panská nebo Moskevská. „Naposled aktivovala nálože roku 1992 u sedmi pětipatrových objektů v Předlicích,“ uvedl Krsek.

Jméno má po tvůrcích
Kondenzátorovou roznětnici o výkonu 640 Joulů, který dvojnásobně překračoval schopnosti těch nejlepších přístrojů, vyrobili ústečtí inženýři František Hoza, Jan Bělik a Jaroslav Fila. Z jejich příjmení vznikl název roznětky HBF, která dokázala odpálit až 20 tisíc rozbušek. Plný výkon nebyl nikdy využit, ale odstřel z roku 1980 s více než 15 tisíci rozbuškami se hranici kapacity přiblížil. Dnes by už roznětnice zřejmě nefungovala vzhledem k omezené životnosti kondenzátorů.

Je exponátem měsíce
Roznětnice je historicky cenným artefaktem připomínajícím proměny Ústí nad Labem ve 20. století. Dochovala se v původním stavu včetně nabíjecích a odpalovacích klíčků a s přenosnou 12V akumulátorovou baterií. Muzeum ji teď pro veřejnost vystavuje, k vidění je coby exponát měsíce až do konce listopadu.

Výjimka z demolice: Kostel vezli po kolejích
Nejznámější ikonou rozsáhlých demolic na severu Čech je starý Most, který musel celý ustoupit těžbě uhlí. Jedinou výjimkou byla záchrana barokního děkanského kostela Nanebevzetí panny Marie z 16. století, který byl přesunut. Jeho stěhování začalo 30. září 1975 a trvalo do 27. října. Byl posunován na čtyřech kolejích, zezadu byl tlačen a zepředu brzděn hydraulickými válci. Kostel tak zdolal cestu dlouhou 841,1 metrů průměrnou rychlostí 2,16 centimetru za minutu. Opětovného otevření se dočkal 4. listopadu 1988, slavnostně vysvěcen byl v červnu 1993. Jeho přesun je zapsán do knihy Guinessovy knihy rekordů, hmotnost zdiva kostela s výztuhami byla 12 000 tun.