Kdo byli muži 28. října?
7 fotografií
Bylo jich pět a právě jejich podpisy zpečetily před 100 lety v roce 1918 zrod samostatné republiky. Patero politiků vešlo později ve známost jako muži 28. října. Kdo ale byli ti, kteří dali vzniknout Československu? Odsouzenec na smrt, majitel bulvárních novin i velkostatkář.
Co se tehdy semlelo?
* Bouře, které vyvrcholily vznikem samostatného státu, začaly už 27. října 1918. V ten den totiž Rakousko-Uhersko projevilo ochotu jednat o mírových podmínkách, které by ukončily první světovou válku. A to si lidé v Praze vyložili jako konec monarchie a vyšli do ulic.
* Vše vyvrcholilo o den později kolem 11. hodiny dopoledne na Václavském náměstí u sochy sv. Václava. To totiž vystoupil spontánně z davu politik Isidor Zahradník a pronesl větu, která je považována za vyhlášení samostatného státu: „Jsme svobodní. Zde u stupňů pomníku českého knížete svatého Václava přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti i svými životy.“
* Vpodvečer Národní výbor vydal první zákon nového státu: O zřízení samostatného státu československého. Podpisy to zpečetila slavná říjnová pětice a Tomáš Garrigue Masaryk už se chystal na návrat z nedobrovolného exilu!
Alois Rašín (1867 – 1923)
Tvrďák, co dostal kulku do zad
Syn pekaře a politika, vystudovaný právník a také odsouzenec k smrti. To vše se spojovalo v osobě Aloise Rašína. Už během studií byl ve vězení v procesu s Omladinou a po vypuknutí světové války se stal členem odboje tzv. Maffie. Za to byl odsouzen k smrti a rozsudek prý přijal s úsměvem ve tváři. Nakonec jej zachránila amnestie. Právě on je autorem zákona o samostatnosti Československa, jehož byl prvním ministrem financí. Byl tvrdý a nesmlouvavý politik a strůjcem měnové odluky. Podlehl následkům atentátu, kdy byl před svým domem střelen do zad Josefem Šoupalem. Ochrnul a téměř měsíc trpěl, než zemřel na sepsi.
Vavro Šrobár (1867 – 1950)
Gottwaldovi hrál »užitečného idiota«
Pro své proslovanské agitace byl vyloučen ve všech školách v Uhersku, a tak si musel dodělat vzdělání v Přerově. Díky tomu se také dostal do vlivu Masaryka, jehož byl velkým podporovatelem. Usadil se jako lékař na Slovensku, kde také získával politické renomé. Právě on za Slováky podepsal zákon o vzniku Československa. Byl ministrem správy pro Slovensko, později i zdravotnictví a školství. Během 2. světové války stál v čele malé odbojové skupiny. Po komunistickém převratu 1948 si jej vybral do vlády Klement Gottwald jako málo významného ministra pro sjednocování zákonů. Komunisté potřebovali někoho spojeného s Masarykem a Šrobár tuto pozici naivně přijal. O dva roky později zemřel.
Antonín Švehla (1873 – 1933)
Měl šuplík plný peněz
Velkostatkář s kultem osobnosti a dvojnásobný premiér. Hostivařský rodák Švehla se vyučil pekařem, ale živilo ho hospodářství. Byl zemským poslancem a předsedou Agrární strany. Za první světové války se dostal do čela odbojové Maffie a nakonec i Národního výboru. V této funkci pak podepsal zákon o vzniku Československa. Byl 1. ministrem vnitra a 5. a 7. předsedou vlády. Odmítl kandidaturu na prezidenta a kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu se stáhl z politiky. Jeho agrárníci si nového předsedu zvolili až 6 let po Švehlově smrti. Traduje se také, že po jeho skonu našli v šuplíku celou jeho výplatu z dob premiérování. Švehla, kterého živil statek, peníze neřešil a vždy je prý strčil do šuplíku. Prezident Miloš Zeman (74) má v plánu ho v neděli vyznamenat in memoriam.
František Soukup (1871 – 1940)
Nešika, co rozbil Maffii
Kvůli svým aktivitám musel studovat práva v Praze a rakouském Grazu. Nakonec titul získal a stal se jedním z významných členů sociálnědemokratické strany a nakonec i poslancem Říšské rady. Během 1. světové války byl členem odbojové Maffie a i díky jeho neopatrnosti byla během tzv. Knoflíkové aféry značná část odbojové sítě rozkryta. Byl vězněn a poté stal jednatelem Národního výboru a jedním z organizátorů vyhlášení Československa. V něm zastával funkci ministra spravedlnosti. Po obsazení země nacisty byl dvakrát zatčen gestapem a ve vězení strávil několik měsíců. Po intervencích politických špiček byl propuštěn, ale krátce nato zemřel na podlomené zdraví.
Jiří Stříbrný (1880 – 1955)
Zrádce, co si vystřelil z Hitlera
Majitel bulvárních novin, ministr a nacionalista. Stříbrného politická kariéra se naplno rozjela v roce 1911, kdy byl zvolen poslancem Říšské rady. Během první světové války se stal členem odboje a nakonec i Národního výboru. Díky jeho aktivitě nepotlačila vznik Československa armáda. V novém státě byl ministrem pošt, železnic a nakonec obrany. Stal se velkým odpůrcem prezidenta Edvarda Beneše. Během nacistické okupace se stáhl z politiky, ale jeho noviny v den 50. narozenin Hitlera otiskly blahopřání a na další straně pak inzerát na povzbuzující prášky pro muže po padesátce, protože ti již za moc nestojí. Po válce byl jako zrádce odsouzen na doživotí.
Kde byli Masaryk a Beneš?
Mezi muži 28 října chybí ti nevýznamnější prvorepublikoví politici, a sice Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Karel Kramář. Důvod je prostý. Během vyhlášení nezávislosti byli tito muži mimo svoji zemi. Masaryk ve Washingtonu vyjednával podmínky pro vznik samostatného státu. Kramář zase tou dobou v Ženevě jednal s představiteli zahraničního odboje, kde bylo domluveno, že právě on se stane prvním ministerským předsedou. Na této schůzce byl i první ministr zahraničí Edvard Beneš, který působil ve Francii právě jako člen odboje.
Syn disidentky, která se postavila invazi v srpnu 1968: Matku zavřeli na …
Celý článek7 fotografií
