Ze špinavých ubytoven do paneláků: Pozor! Valí se na nás štěnice!

Česko zaplavily štěnice! Doba, kdy se tyhle potvory vyskytovaly jen na špinavých ubytovnách, je dávno pryč. Malí upírci se už zabydleli i v luxusních domech, bytech a v pětihvězdičkových hotelích. A zbavit se jich je skoro nemožné!

Lidí pokousaných štěnicemi valem přibývá. Těch, kteří si ošklivé štípance přivezli ze zaplivaných motelů někde v Africe či Asii, je přitom poměrně málo. K bolákům, mnohdy rozškrábaným do krve, většinou přišli doma. Drobné bestie totiž vzaly útokem paneláky, velké bytové domy a vůbec místa, kde se střídá větší množství lidí. Podle expertů jde o kalamitu srovnatelnou jen s obdobím po srpnu 1968, kdy štěnice do Česka zavlekli okupanti.

„Po letech, kdy se štěnice takřka podařilo vyhubit, se teď situace dramaticky zhoršila. Může za to hlavně příliv cizinců ze zemí, kde se štěnice běžně vyskytují,“ říká specialista Zdeněk Mlnařík. Zamořeny tak dnes už nejsou jen noclehárny zahraničních dělníků, ale i domy, kde třeba jeden z bytů slouží jako ubytovna těchto lidí. V paneláku se štěnice dokáží rozšířit závratnou rychlostí a jejich likvidace je pak nesmírně složitá. Rozhodně se proto vyplatí všímat si sousedů a při podezření, že něco není v pořádku, ihned přivolat odborníky. Ojedinělá akce, při které svůj byt obrátíme vzhůru nohama a necháme ho kompletně vyčistit, totiž nic neřeší – za chvíli se k nám nastěhují nové štěnice odvedle!

Štěnice

• V Česku se vyskytuje pět druhů štěnic, z toho dva žijí trvale na lidech.
• Krev sají zhruba jednou týdně, většinou v noci na spících lidech. Bez potravy dokáží přežít až rok.
• Nejčastěji sají na předloktí a na nohou. Po prvním poštípání se červené pupínky objeví po dvou až deseti dnech, lékaři stěží určí, o co se jedná. Citlivým lidem hrozí anafylaktický šok.
• Ukrývají se v různých štěrbinách – v konstrukci postele, matraci, za tapetami, lištami, obrazy, v krytech elektrických zásuvek, pod okrajem koberců. Jejich vyhubení proto bývá velmi obtížné.