Dnes je to přesně 50 let od chvíle, co nám soudruzi PODEPSALI NORMALIZACI: Vzdoroval jen jeden muž
7 fotografií
Po srpnové okupaci následovala srpnová kapitulace. A čeští komunističtí představitelé v Kremlu podepsali, že reformy končí a začíná normalizace... 27. srpna 1968 až na jednoho všichni stvrdili Moskevský protokol: utajený dokument, kterým sovětský »kápo« Leonid Brežněl docílil svého.
Zatímco tanky vzbuzovaly na ulicích a silnicích Československa hrůzu, hlavně samopalů se vydaly za šesticí našich politiků. Mezi nimi byli 1. tajemník ÚV KSČ Alexandr Dubček či předseda vlády Oldřich Černík. Cíl? Unést je do Moskvy za Brežněvem, internovat a nemilosrdně je zlomit. Jednání, ke kterým se poté připojil i prezident Ludvík Svoboda a s sebou kromě budoucího symbolu normalizace Gustáva Husáka vzal i »rudé«, kteří předtím podepsali takzvaný zvací dopis, Vasila Biľaka a Aloise Indru.
Přivedli ho pak
Jednání trvala 4 dny. V jednu chvíli se tvářili neoblomně Čechoslováci, jenže věděli, že mají doma tanky, a Brežněv nevylučoval, že by mohly jednotky být mnohem útočnější. František Kriegel, povoláním lékař a předseda Národní fronty, byl držen stranou. Přivedli ho až 27. srpna na podpis Moskevského protokolu, který v kostce potvrzoval, že okupace byla „bratrskou pomocí SSSR“ a rušil reformní prvky období pražského jara. Lidé doma se mohli »těšit« na dalších 21 let cenzury, propagandy, plánovaného hospodářství, a hlavně – jak stvrdilo ještě pozdější hlasování v Praze – pobyt asi 70 tisíc sovětských vojáků a jejich rodin na našem území na dalších 23 let...
Trest za odvahu
Kdo nepodepsal a ani poté nehlasoval? Právě zmíněný Kriegel. Už před okupací mluvil s přáteli o tom, jak »primitivní« je sovětské brežněvovské vedení. A kvůli vzdoru v Moskvě ho dokonce nechtěli pustit domů – zasáhnout musel Svoboda. „Odmítl jsem se podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky... Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území... Smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů,“ pronesl později Kriegel. A pak byl po zásluze potrestán: do roka ho zbavili všech funkcí a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Za svůj odvážný postoj byl posmrtně vyznamenán prezidentem. Šlo ale nakonec o kapku v oceánu a před zemí byla ještě dvě desetiletí rudé totality...
Vnučka Lucie: Byl to správný Baťův muž
Na svého dědečka je náležitě pyšná jeho nejmladší vnučka Lucie Tomancová (36), která vyučuje na zlínské Univerzitě Tomáše Bati. „Začala jsem se o jeho minulost zajímat. Chodila jsem do archivu, knihovny, kopírovala články, setkala se s jeho kolegy. Měla jsem ho ráda. Byl to vzpřímený elegán, vždy galantní. Správný Baťův muž, absolvent Baťovy školy práce,“ vzpomínala.
Indru neposlechl
Nejvíce se jí ale vryl do srdce jeho dopis na rozloučenou, který napsal před smrtí. Dočetla jsem se v něm, že v roce 1949 byl mistrem šicí dílny, kde pracovalo 55 žen. Později se stal redaktorem rozhlasu. Za postoj proti okupaci byl vyhozen ze strany a vytipován ÚV KSČ mezi 10 tisíc nebezpečných lidí pro stranu a socialismus. Ještě předtím mu Alois Indra, tehdejší vedoucí tajemník KSČ v Gottwaldově vzkázal, že má podepsat novinářský pamflet Slovo do vlastních řad,“ přiblížila. „Odpověděl jsem, že když jsem začal pracovat jako dělník a byl jsem jím 14 let, že devět let do důchodu to jako dělník opět vydržím. Nepošpiním svoji čest, aby se po letech jednou nemusely za mě stydět moje děti a vnučky. A měl jsem to zpečetěné,“ napsal svým nejbližším.
Ceny museli vrátit
Skupina lidí, která se o vysílání po okupaci zasloužila, obdržela Cenu městského národního výboru Gottwaldov. „Jak děda napsal, bronzovou medaili a 10 tisíc. Peníze všichni věnovali Červenému kříži a na rozestavěnou vesničku SOS ve Chvalčově. Vzápětí ale museli cenu vrátit! Jsem hrdá na to, co dokázal, že šel se vztyčenou hlavou dál a dožil se převratu. Doufala jsem, že město se letos k této situaci postaví. Pozve dosud žijící aktéry a věc snad napraví. Bohužel se to nestalo,“ dodala paní Lucie.
7 fotografií
