Narodil se bez rukou, "máma" ho zavrhla
S někým život opravdu zamává! Například s Ondřejem Machem (22) z Pardubic. Když se narodil, nebyl jako ostatní miminka. Měl tak rozsáhlé postižení, že se ho máma zalekla a nechtěla ho. Ujali se ho ale noví rodiče a těm dělá jen radost.
Je to až k neuvěření. Ondra má totiž zápěstí s prsty vyrostlá přímo z ramen a nohy jako hlavolam. Kotníky zcela otočeny dozadu. Záhadně natočena jsou i kolena. „V soudním spise jsem se dočetl, že zploditelka podepsala revers a odešla z porodnice. Skončil jsem v kojeňáku, kde si mě našli naši,“ líčil svůj osud. I přes velké postižení si ho totiž vzali do pěstounské péče Marie (72) a Pavel (72) Machovi. „Vážím si jejich obrovské odvahy vzít si ve dvaapadesáti letech človíčka, o kterém nevěděli, jak dlouho tady bude, a přitom už měli dvě dospělé dcery Lenku a Hanku,“ pokračoval.
Fascinován pohybem
Navzdory postižení vystudoval Ondra soukromou střední ekonomickou školu. „Byla v Pardubicích jediná bezbariérová,“ podotkl. A nyní má za sebou druhý ročník Dopravní fakulty Jana Pernera na pardubické univerzitě. „Co se hýbalo – jelo, plulo, lítalo, to mě od dětství fascinovalo. Mým snem je pracovat pak někde na dopravním dispečinku,“ svěřil se.
Být pozitivní
„Jsem teď hodně šťastný. Mám totiž auto – dodávkový Mercedes Benz. Dvě třetiny zaplatil stát, zbytek – více než 800 tisíc – mi přispěli sponzoři a dárci. To je radost a snažím se ji i šířit. Být stále pozitivní. Auto, které mám perfektně upravené, abych ho mohl ovládat, mi skýtá nové možnosti,“ usmíval se. Má v plánu řadu výletů po republice. Chtěl by i do Vídně.
Rodičů si váží
„Ondra nás už převyšuje po všech stránkách. Je to živel,“ řekla jeho mamka „Naši mnohdy obětují svůj volný čas, abych se mohl někam přesunout. Dříve se mnou hodně jezdili. Moc mně fandí, i když občas mají o mě strach. Teď mohu jezdit i sám. Potřebují již více klidu. Maximálně si jich opravdu vážím a miluji je. Taťka dělal na dráze, mamka byla účetní,“ uvedl.
Focení i cirkus
Ondra se pravidelně účastní setkání vozíčkářů o svátku sv. Cyrila a Metoděje na poutním Velehradě. Nechyběl ani uplynulý týden. „Fotím pro Maltézskou pomoc i Řád maltézských rytířů,“ sdělil. Kromě fotografování ho baví i cirkusy a kolotoče. „Rád se na nich vozím. Někdy s majiteli udělám dohodu. Pustí ho pomaleji, abych si tu jízdu užil,“ smál se.
