Rádiu je 95 let. Zdeněk Ředina z Tlumačova: Když se začalo vysílat, bylo mi 5 let
3 fotografie
Rozhlas slaví 95 let od počátku pravidelného vysílání u nás. Zdeněk Ředina z Tlumačova na Zlínsku je ještě o pět let starší. První vlastní přijímač si ale mohl pořídit až ve zlomovém roce 1938! Vlastnit rádio, nebylo totiž až tak jednoduché.
Rozhlas od 18. května 1923 přinesl nové hudební či sportovní pořady, pro mnoho lidí to ale zpočátku byla nedostižná věc. Zdeněk Ředina tehdy s rodinou žil v Tlumačově a později v Bělotíně na Přerovsku. „Bělotín byl téměř ryze německý, rádio tam neměl opravdu nikdo,“ popisuje syn traťmistra, který tehdy mohl o vymoženosti nové doby jen snít.
Koupil přijímač
Ve zlomovém roce 1938 se ale vše obrátilo. Jeho otce totiž přeložili do vnitrozemí do Hranic, kde dále pracoval na železnici. Rodina chvíli bydlela dokonce v odstaveném vagónu, pak se přestěhovali do bytu. „Stavěla se tam tehdy silnice a jako brigádník jsem si vydělal první peníze,“ vypráví stařík, který má na svůj věk paměť i sílu jako slon. „Nenapadlo mne absolutně nic jiného, než několikatýdenní dřinu proměnit v sen. Koupil jsem si první přijímač značky Blaupunkt. Výběr nebyl velký, ale stálo to za to,“ vzpomíná, jak si splnil své velké přání.
Poslouchají dodnes
Patnáct let po tom, co u nás rozhlas začal vysílat, si konečně mohl poslechnout zprávy, hudbu a později si nenechal ujít jediný sportovní přenos. Krásné vzpomínky má na rozhlas i jeho manželka Olga (92). „Když byly děti malé, vždycky v neděli jsme se pěkně sešli u rádia a poslouchaly se pohádky. Stejně tak rozhlas naplňoval programem naše společné večery, byl a pořád je to vynikající společník,“ říká se zasněným úsměvem.
Koncesionářů měli 47
Když rozhlas v roce 1923 začínal s pravidelným vysíláním, byla to »kratochvíle« pro pár vyvolených. Signál nebylo možné zachytit všude. Vysílala jenom stanice ve Kbelích, později ji nahradila stanice ve Strašnicích. Aby člověk mohl vysílání poslouchat, musel si od úřadů zařídit koncesi (její vyřízení mohlo trvat i měsíce) a platit poplatky. Měsíčně to činilo 100 korun! Dovážené přijímače tehdy stály sedm až devět tisíc korun, navíc nebyly úplně spolehlivé. Pro srovnání? Plat dělníka byl od 550 do 1000 korun (nejvíce měli v těžařském a chemickém průmyslu). I proto bylo na konci prvního roku vysílání registrováno pouze 47 koncesionářů.
Poslouch načerno? Rok vězení!
Veškerou radiofonii, tedy přenos slova a hudby, tehdy přísně kontroloval stát. To se týkalo nejen vysílání, ale i příjmu signálu. Hlavně radioamatéři se často nechtěli pouštět do finančně i administrativně náročného kolečka a raději rádio poslouchali na podomácku vyrobených přístrojích načerno. Riskovali tím ale až rok vězení!
Přístroj už nemá
Nejlevnější rádio Blaupunkt v roce 1938 stálo skoro 900 korun! To bylo i devět měsíčních platů mladého člověka, úředníci, kteří již měli nějakou praxi, brali 300 – 500 korun měsíčně. Ano, čtete správně, hospodářká krize srazila již tak nízké platy ve 30. letech ještě níže. I proto byl pro Zdeňka Ředinu vlastní rozhlasový přijímač vzácnost. „Škoda, že se nedochoval, měl jsem ho dlouho doma, ale pak jsme jej před lety dali už nefunkční do sběru,“ vypráví pamětník.
Hudební ceny Evropy 2 slibují velkolepou show plnou hudebních hvězd i celebrit!
Celý článek3 fotografie
