Takhle se učilo za Masaryka: Jaké byly pedagogické normy před 100 lety?
Škola, základ života. Tak tohle heslo nám jako malým vštěpovaly naše babičky. A i když jsme tomu nechtěli věřit, stejně jim s odstupem času musíme dát za pravdu. Není přitom náhodou, že si naši prarodiče školy tolik vážili. Ne všem totiž bylo dopřáno kvalitního vzdělání...
Všechno bylo jinak Na konci roku 1918 bylo Československo v komplikované situaci. „Rodiny během první světové války přišly o hlavního živitele, tedy o otce. Mnoho lidí žilo ve velké bídě, nebo skončilo na ulici,“ vypráví Magdaléna Šustová, historička z Národního pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze.
„Proto právě v tomto období roste význam vzdělávání.“ Výjimkou v té době nebyly krádeže ani prostituce. Sexuální život zahajovaly děti o několik let dřív než před pomyslnou hranicí pohlavní zralosti. „Jeden muž provinil se na dvanáctiletém děvčeti. Soud přisoudil mu však jen mírný trest, jelikož se zjistilo, že »děvče je samo o sobě mravně zkažené a své panenství již dávno pozbylo«. Děvče dvanáctileté!“ uvádí například ve svých vzpomínkách spisovatel a sociální pracovník Přemysl Pitter.
Bylo zřejmé, že obroda školství je za těchto podmínek zcela nezbytná. Kde jinde totiž děti naučit správným hygienickým i životním návykům, než právě ve škole? A šlo se na to podle Komenského...
Více si můžete přečíst v tištěném nedělním vydání deníku Aha!
Příbuzný J. A. Komenského o vzácném dědictví. Co zbylo po Učiteli národů?