Ondráček nebyl jediný: Kdo se ještě učil ohánět pendrekem?
34 fotografií
»Mlátička« Zdeněk Ondráček (48) nebyl rozhodně sám, kdo získal vysokou funkci, přestože sloužil v Pohotovostním pluku Veřejné bezpečnosti. Jeho spolubojovníky byli policejní prezidenti, šéf úřadu vlády i současný ministr vnitra...
Někteří z nich se také pod tlakem museli svých funkcí vzdát, stejně jako poslanec Ondráček postu šéfa sněmovní komise dohlížející nad policejní inspekcí. Jiní ale měli štěstí, že v pluku sloužili v době, kdy nemuseli bít demonstranty proti režimu. Ondráček měl ale smůlu i v tom, že ho jako agitátora čety postavili během Palachova týdne roku 1989 před kameru, aby represi a bití protestujících obhajoval. To třeba současný ministr vnitra si vůbec nepamatuje, kde to vlastně sloužil...
Nejznámější spolužáci z policejní školy
Pavel Přibyl (54), exšéf úřadu vlády z roku 2004
Někdejšího velitele u pohotovostního pluku z konce 80. let si vybral premiér Stanislav Gross (†45, ČSSD) jako šéfa úřadu vlády – po kritice, kdy se Přibyl funkce vzdal, uznal, že to byla chyba.
Jan Slezák (56), pražský radní pro školství za ČSSD z roku 2004
Musel po kritice, že velel jedné z rot pohotovostního pluku, kde působil od roku 1981 a rozháněl i demonstrace, z funkce odstoupit. Hájil se, že žádného ze svých podřízených k použití násilí nevybízel.
Vladislav Husák (52), policejní prezident z let 2005 až 2007
Do funkce byl jmenován přes kritiku, že sloužil v pohotovostním pluku. „Neúčastnil jsem se tedy žádných klíčových zásahů, jako například demonstrací v roce 1989,“ napsal na svoji obhajobu Aha! s tím, že skončil už roku 1986.
Oldřich Martinů (52), policejní prezident z let 2007 až 2010
Ve svém životopise uvádí, že absolvoval praporčickou školu na pohotovostním pluku v letech 1984 až 86, blíž se k tomu nevyjadřoval. Pluk byl proti demonstrantům nasazován až v dalších letech.
Lubomír Metnar (50), ministr vnitra v demisi za ANO
Působil v pluku podle dokumentů od března 1988 do února 1989. Sám tvrdí, že si už nepamatuje, jestli se to jmenovalo pohotovostní pluk nebo policejní škola, jistě prý ale ví, že nikde nezasahoval.
Pohotovostní pluk VB
*vznikl jako reakce na protirežimní demonstrace v roce 1969, činnost zahájil k 1. 9. 1970
* začínal se 400 příslušníky, cílem byl trojnásobek, během let jím prošlo 13 tisíc budoucích policistů
*pluk byl od roku 1976 podřízen přímo ministru vnitra
*jeho příslušníci byli cvičeni k zásahu proti davům, vyzbrojeni byli obušky, kasry, vrhači slzných granátů, ochrannými štíty, vestami a přilbami
*podle tehdejších rozkazů příslušníkům pluku náležel plat 1800 Kč (zhruba stejný nástupní plat měli vysokoškoláci), třeba za Palachův týden ale dostali i zvláštní odměny
*pro potřeby pluku a ubytování jeho příslušníků byl vybudován objekt v Praze-Hrdlořezích, Pražané tomu místu přezdívali »údolí dutých hlav«
*pluk byl zrušen usnesením vlády z ledna 1990
Historik Svoboda: Učili se papírovat i zacházet s obuškem
Bílá helma a stejně barevný obušek. To byly hlavní poznávací znaky obávaného pohotovostního pluku. Jenže kdo byli muži, kteří se pod přilbami skrývali? Podle historika a experta na bezpečnostní sbory Libora Svobody (47) jen kluci školou povinní. Ale zato z protekčních rodin.
*K čemu sloužil pohotovostní pluk?
„Byla to ve své podstatě škola. Útvar, který měl zasahovat při různých akcích, a nejednalo se jenom o demonstrace. Mohli být nasazeni při jakýchkoliv mimořádných situacích, byla to záloha. Ale jinak to byla škola pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti.“
*Jak v takové škole vypadala výuka?
„Oni tam absolvovali výcvik. A nejenom rozhánění davů, ale učili se i předpisy, trestní řád, měli kriminalistiku. Samozřejmě nacvičovali střelbu. Prostě všechno, co musel příslušník umět.“
*Kdo se dostal do pohotovostního pluku?
„Byl pro ty, kteří nastupovali na základní vojenskou službu. Šli na 5 měsíců k vojskům ministerstva vnitra do Frýdku-Místku a potom měli 19 měsíců na výcvik v Praze. Ti, co neměli maturitu, tak si tam dodělávali vzdělání.
*Podle čeho se tam vybíralo? Byla to elitní složka?
„Rozhodovalo se o tom u vojenských odvodů. Buď si muže vybral sám sbor, nebo si podali přihlášku. Museli být naprosto zdraví a projít psychotesty. Také se prověřovali. Nesměli mít v rodině nikoho trestaného, museli mít perfektní kádrový posudek. Nejhorší bylo, když byl po roce 1968 někdo z rodiny vyhozen ze strany.“
*Dostávali se do terénu často?
„Chodili hojně. Posílali je na různé dopravní akce nebo s někým na obchůzky. Sloužili jako výpomoc na spartakiádě, u významných návštěv, na 1. máje nebo třeba na fotbalových zápasech.“
*A jak to probíhalo během těch velkých demonstrací?
„Měli pohotovost a neměli dovolené vycházky. Museli prostě poslouchat rozkazy. Fungovali ve dvou ročnících. A to se jim potom vyčítalo, že ti méně zkušení museli také zasahovat. Oni se na nácvik během demonstrací víc zaměřovali v tom roce 1989.“
*Měl poslanec Ondráček jen smůlu, že zasahoval během Palachova týdne? A bylo by na místě se za to omluvit?
„Poslali ho tam, protože sloužil, jako řada dalších. V pohotovostním pluku byl dobrovolně. Já ale neznám jeho kádrové materiály. Ani není jasné, proč si ho vybrala tehdy televize na rozhovor. Jestli ho třeba doporučili nadřízení? Ale s touto minulostí neměl být v čele komise pro GIBS a měl k tomu přistupovat s pokorou. Já to vnímám jako symbolickou záležitost.“
Na video se Zdeňkem Ondráčkem se můžete podívat zde:
34 fotografií
