Vítězný únor 1948: Před 70 lety začal rudý teror

Československo přitom bylo poslední zemí východního bloku, kde se demokracie ještě sotva držela nad vodou, a Stalin tlačil na Gottwalda, kdy že už pevně převezme otěže moci. Misky vah se začaly překlápět 13. února 1948. Komunistický ministr vnitra Václav Nosek (†62) odvolal osm policejních ředitelů a nahradil je členy Komunistické strany Československa (KSČ). To odmítli nekomunističtí členové vlády. Dohodli se, že pokud nebudou odvolaní ředitelé vráceni na své pozice, podají demisi. Podepsali ji 20. února, ministři za sociální demokraty se k nim ale nepřipojili a vláda nemohla být podle zákona rozpuštěna.

 

Přijme, nepřijme...
Nastalo známé kolečko. Ministři žádali prezidenta Edvarda Beneše (†64), aby demisi nepřijímal. Chtěli donutit komunisty, aby se podřídili, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Spoléhali přitom na podporu prezidenta Beneše. Gottwald mu však navrhoval opak. Později 24. února 1948, sice podali demisi i dva sociálnědemokratičtí ministři, a vláda tak mohla být rozpuštěna, ale to už byla jen hra. V tu chvíli bylo o všem rozhodnuto, sekretariát sociální demokracie byl totiž pod vlivem komunistů. Mezitím KSČ rozpoutala kampaň proti odstupujícím ministrům a zároveň se dále připravovala na převzetí moci. Zakládaly se akční výbory Národní fronty, vyzbrojovaly Lidové milice.

Protivníky zatlačili
Vzedmula se ale i vlna odporu. Deset tisíc studentů pochodovalo 23. února na Hrad, aby vyjádřili podporu prezidentu Benešovi. Když pochod chtěli o čtyři dny později zopakovat, zasáhly proti nim ozbrojené složky a do davu střílely. Vnitru totiž vládl komunista Nosek. To už se ale psal 25. únor a komunisté Gottwald, Nosek a Antonín Zápotocký (†72) měli pro Beneše návrh nové vlády. Prezident podlehl Gottwaldovým výhrůžkám o občanské válce a intervenci SSSR a demisi ministrů přijal. Zároveň podepsal jmenovací dekrety nových členů vlády tak, jak mu to komunisté nadiktovali. Gottwald se tedy mohl postavit na Staroměstské náměstí před desetitisíce svých příznivců a pronést památnou větu: „Právě se vracím z Hradu!“ Tak začala léta zatýkání nevinných lidí, vykonstruovaných procesů, poprav, znárodňování majetku. Moc, kterou si komunisté tehdy urvali, nepustili dalších 40 let.  

Volby vyhráli už roku 1946
Komunisté vyhráli první poválečné volby v roce 1946, cestu k moci neměli ještě umetenou. Potřebovali ovládnout policii, armádu i státní aparát. Hned na tom ale začali pracovat. Na jaře roku 1948 měly být další svobodné volby, k těm už ale nedošlo. Do cesty jim vstoupil Vítězný únor, jak komunisté měsíc převratu hrdě nazývali.

Nevládli sami
Vláda Klementa Gottwalda měla v únoru 1948 celkem 26 členů. Z nich bylo devět komunistů, čtyři národní socialisté, čtyři lidovci a čtyři demokraté, tři sociální demokraté a dva nestraníci. Rozpuštěna nemohla být po demisi nekomunistických ministrů proto, že si nekomunistické strany nevyjednaly podporu sociálních demokratů a bezpartijního ministra. Demise byla podle historiků chybou. Sám Gottwald se o ni vyjádřil slovy: „Já se přiznám, že jsem se ráno před schůzí (vlády) modlil, aby je ta blbost neopustila a oni nepřišli. Pánbůh mě vyslyšel a oni nepřišli.“

Přišli milicionáři
Sice je zákon nikdy formálně neupravoval, až do roku 1989 ale tvořily pevnou oporu komunistické moci. Řeč je o Lidových milicích, ozbrojených skupinách dělníků, které komunisté začali zakládat 21. února 1948. Důležitou roli pak sehrály také roku 1969, kdy milicionáři stříleli do davu protestujících proti sovětské okupaci.


Pod dohledem Sovětů
Že je vládní krize v Československu důležitou příležitostí pro upevnění moci, věděl dobře i Stalin. Proto do země poslal bývalého velvyslance a náměstka ministra zahraničí Valeriana Zorina (†84), který měl pomoci komunistům chopit se moci. Šířil například dezinformace o chystaném puči demokratických stran. Do Československa přicestoval narychlo i velvyslanec USA Laurence Steinhardt (†57), zabránit komunistickému puči se mu ale nepovedlo.

Agitace kam oko dohlédne
Jakou má roli propaganda v komunistickém státě? To dobře promyslel už Vladimir Iljič Lenin (†53) po převratu v Rusku. I Československo zaplavily po únoru 1948 rudé hvězdy a novými modlami se stali Lenin, Stalin a Gottwald. Tak to alespoň komunisté chtěli.