Nejzáhadnější kniha světa: NAPSALI JI V ČESKU!

Voynichův (nebo také Vojničův) rukopis je pojmenován po Wilfridu Michaelu Voynichovi, americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, který text v roce 1912 objevil v Itálii. Podle záznamů, které byly do knihy založeny, je zřejmé, že ji předtím vlastnil například pražský alchymista Georgius Barschius, tehdejší rektor Karlovy univerzity Jan Marcus Marci, nebo dokonce sám císař Rudolf II. Někteří vědci se proto domnívají, že mohla být napsána na českém území. Originál rukopisu dnes ve své knihovně uchovává americká Yaleova univerzita.

Víme o ní málo
O tom, jak kniha vlastně vznikla, se traduje mnoho legend, žádnou z nich ale nelze stoprocentně ověřit. Velký průlom zaznamenali vědci na jaře 2009. Díky rozboru inkoustu se jim podařilo zjistit, že byla vytvořena někdy mezi lety 1405–1438.
Ačkoli rukopis na první pohled vypadá jako tlustá »bichle«, má jen 240 stran. Badatelé se však domnívají, že kdysi mohl mít až o 30 listů víc. A co v tomto prapodivném díle najdeme? Nejen text v nám dosud cizím jazyce, ale také kresby, které jsou ještě o dost podivnější. Zobrazují totiž neznámé rostliny, nahé ženy či astronomická tělesa. Právě podle obrázků vědci rukopis rozdělili na pět tematických celků. Domnívají se, že každý z nich představoval jednu velkou samostatnou část, kapitolu. Text obsahuje celkem 35 tisíc slov. Ta jsou za sebe prokazatelně poskládána podle určitých gramatických pravidel. Jenže podle jakých? Další otázka, na kterou nikdo nezná odpověď.  Žádnému evropskému ani arabskému jazyku se totiž slova nepodobají.

Přelomové zjištění?
Tajuplná kniha nedala spát ani vědcům z univerzity v Albertě. Před nedávnem je napadlo pokusit se text rozluštit pomocí speciálního počítačového programu, který umí prolamovat i ty nejsložitější šifry. Po několika měsících usilovné práce přišli s tvrzením, které by mohlo předznamenávat první velký úspěch. Text je podle nich napsán jakýmsi poddruhem hebrejštiny. Podle Grega Kondraka, vedoucího výzkumného týmu, je výsledek bádání prvním velkým krokem, který by mohl vést k rozluštění záhady. Badatelům se navíc podařilo přeložit první větu. Měla by údajně říkat: „Učinila doporučení knězi, člověku domu i mně a lidem.“ Ano, příliš velký smysl to zatím nedává. Ale můžete to být i vy, kdo záhadu rozlouskne. Na webových stránkách Yaleovy univerzity je celá kniha naskenovaná, takže si stačí vzít tužku, papír a namísto křížovek se dát do luštění nejtajemnějšího literárního díla na světě.

Legenda o Šedě a Martinovi
Jedním z mýtů o tom, jak Voynichův rukopis vznikl, je i legenda o vědmě Šedě a apatykáři Martinovi. Šeda prý byla stará bylinkářka, která uměla pomocí rostlin vyléčit i vy nejzapeklitější choroby. Jenže pak jí lidé přestali věřit. Obávali se, že ovládá černou magii. Právě době, kdy k ní lidé ztratili důvěru, k Šedě přišel s prosbou o uzdravení apatykář Martin. Vědma ho pomocí bylinného lektvaru uspala a jemu se ve snu zjevovaly neznámé světy. Po probuzení ho Šeda vzala do lesa a poodhalila mu tajemství léčivých bylin. Martin pochopil, že musí všechny její znalosti o kouzelné moci přírody zaznamenat a uchovat je pro pozdější generace. Proto dlouhých pět let sepisoval knihu a zároveň kráčel v Šediných stopách: léčil nemocné kouzelnými lektvary. I na něj ale brzy lidé začali pohlížet skrz prsty, stejně jako na Šedu. Zanedlouho si ho odvedli biřici a Martin zmizel, stejně jako jeho kniha, kterou byla objevena až o několik set let později.