Tohle je nejchudší obec v republice!

● Pečivo jen na objednávku
● Většina lidí je nezaměstnaných
● Zkrachovala tu i hospoda

Tamní obyvatelé přesto věří, že se nepříznivá situace musí otočit.

Vikantice tak trochu připomínají vesnici duchů. Autobus sem zajíždí jednou denně, místní obchod se sotva uživí a před lety zkrachovala i hospoda. „Lidi si raději koupí levné krabicové víno a vypijí si ho doma,“ tvrdí Ladislava Plisková, která provozuje obchod se smíšeným zbožím uprostřed vsi.

Nemají tu kanalizaci, vodu, plyn a vlastně jediné, co obci s 87 obyvateli patří, je místní hřbitov. „Každopádně aspoň víme, kam máme namířeno,“ říká s nadsázkou starosta Miroslav Kročil. Ten musí vystačit s rozpočtem zhruba 600 tisíc korun ročně. „Z toho přes sto tisíc dáme za odklízení sněhu, a za zbytek se toho moc vybudovat nedá,“ pokračuje starosta, kterého nejvíc trápí potíže s vodou. „Skruže pro horní část obce už se rozpadají, letos bychom je chtěli vyměnit. Na stavbu vodovodu bohužel nemáme,“ posteskl si.

A peníze není ani kde brát. Vikanticemi jen občas projede nějaký cyklista, kromě klidu a netknuté přírody nemají ani okolní vesnice turistům co nabídnout. „Je to tu zapomenutý kraj,“ přiznávají místní obyvatelé.

Ti drží rekord nejen v chudobě, ale mají i největší nezaměstnanost v regionu. Ta se tu dlouhodobě pohybuje okolo neuvěřitelných 65 procent a lidé dobře vědí, že zůstat ve vesnici znamená nesehnat práci. „Asi tři chlapi dělají v nedalekých papírnách, jeden je soukromý zemědělec. Ženské většinou přes léto pomáhají v lese. Od té doby, co zkrachovalo zemědělské družstvo, to tu jde s prací od desíti k pěti,“ řekla Aha! starostova manželka Elena Kročilová, která v prostorách bývalé hospody zajišťuje alespoň občerstvení pro přátele a příležitostné turisty. „Na uživení to ale není. Loni jsem přiznávala necelé dvě stovky zisku,“ dodává žena.

Kvůli mizerné dopravě a velké vzdálenosti do větších měst se podle ní vyplatí lidem žít z podpory. „Když už někdo sežene práci, dostane maximálně devět tisíc. Od toho si odečtěte tři tisíce na dopravu, a není se co divit, že lidé jsou raději doma a nepracují,“ přiznává. Mladí lidé prý raději odešli do velkých měst a dva školáci, které Vikantice evidují, se na to po vyučení také chystají. „Zaměstnavatelé berou spíš Ukrajince, ti pracují za ještě směšnější mzdu než my,“ tvrdí místní obyvatel Josef Jurkovič.

Místní ale bojují i s dalšími problémy. V samoobsluze seženete pečivo jen na objednání týden dopředu, pokud se v zimě auto do vsi nedostane, mají vikantičtí smůlu. Loni se jeden z domků po sněhové nadílce dokonce změnil v ledovou pevnost. To když pod tíhou tří metrů sněhu povolila střecha. Sníh zavalil nejen celý vnitřek chalupy, ale i příjezdovou cestu, a tak majitel nemohl zachránit ani vybavení domu.

Horní část Vikantic zase ohrožuje soukromý zemědělec. Fekálie z nevyváženého hnoje po kravách hrozí zamořit studny, podle místních trpí i zvířata, která nemají dostatek potravy. Jeden z býků před několika lety dokonce způsobil dopravní nehodu. Přesto místní věří, že se situace jednou musí otočit. Soukromý investor koupil budovu bývalé školy a chtěl by zde vybudovat penzion. Alespoň to by mohlo přitáhnout turisty a přimět místní k aktivitě,“ dodává starosta.

Autor: Pavel Miškovský
Foto Aha! – Martin Přibyl