Na náměstí v Úštěku se z kostelní věže nad naše hlavy opět snesou andělé!

Z kostelní věže sjedou na náměstí plné lidí, bílé řízy, křídla, svatozáře okolo andělských hlavinek. Je to nebývalá show, vypadá to jako zjevení, když z nebe prší andělé… Pokojní občané města nedýchají napětím, když se na ně řítí poslové nebes.

Inspiraci našli v Benátkách
Zakladatel této milé tradice Libor Uhlík (52) andílky shání už dlouhých 17 let. Jako první se z nebes na zkoušku snesla jeho dcera. Slet měl ale takový úspěch, že Libor na druhý ročník svolal anděly hned tři. „Inspiroval jsem se italskými Benátkami. I tam se v čase předvánočním na náměstí snáší anděl, i když dřevěný. A protože je Úštěk kouzelné městečko, řekl jsem si, že by u nás mohli létat andělé živí,“ říká hrdý organizátor a dodává, že Úštěk byl vůbec prvním místem v České republice, kde se podobná akce koná.

Jak zvolit toho správného?
Andělíčkem by se chtěl stát kdekdo. Výběr tak pan Uhlík skutečně nemá jednoduchý. Snaží se proto řídit alespoň několika základními pravidly. „Pravý anděl musí pocházet z Úštěka a už na první dobrou vypadat andělsky,“ vysvětluje. „Musí se hezky smát i hezky vypadat. Neměl by se bát výšek a mít nesouměrnou postavu.“ Tato kritéria letos splnily i Eliška Junková (12) a Anežka Poláčková (28). Obě jsou už na slet připravené, v nebeské říši ostatně nejsou žádnými nováčky. Anežka se účastnila prvních ročníků, Eliška letos poletí pošesté. A tak holkám stačilo jen oprášit křídla, vyžehlit sněhobílé šaty a nasadit svatozář, aby se mohly stát našimi průvodkyněmi na cestě k nebesům.

Jen krůček k nebesům
Andělíčci otevírají těžké dveře kostela svatého Petra a Pavla. Vstupujeme dovnitř a z atmosféry se až tají dech. Anežka s Eliškou nás vedou k bočnímu schodišti. Stoupáme po křivolakých stupních na dřevěných trámech, které sem tam zavržou. Na vlasy se nám lepí pavučiny, ve vzduchu je cítit kadidlo. Není vidět skoro nic, jen dvě bílé siluety, které stoupají po schodišti před námi. Skoro to vypadá, jako by se opravdu vznášely. Trvá to věčnost, než konečně zahlédneme proužek denního světla. Ještě pár schodů a ocitáme se v kostelní věži. Právě odtud se andílci na úštěcké náměstí příští sobotu snesou. Když přistoupíme k oknu, nevěříme vlastním očím. Člověk si tu skutečně připadá jako na nebeském obláčku.

Nejtěžší je první krok
Ačkoli je to pěkná výška, holky už prý ze sletu strach nemají. „Dřív jsem se trochu bála,“ přiznává Eliška. „Ale celou dobu je tu se mnou maminka. Držím ji za ruku a pouštím ji, až když udělám ten první krok do prázdna.“ Andílci mají pod kostýmem oblečený horolezecký postroj. Karabinou jsou připevněni ke dvanácti silným lanům a z věže i náměstí je jistí zkušení technici. Že je tahle podívaná pro návštěvníky dojemným zážitkem, není třeba zdůrazňovat. Jak se ale cítí samotní andílci? „Nejlepší pocit je, když pod sebou vidím všechny ty lidi, jak na nás čekají,“ usmívá se Eliška. „To snad ani nejde popsat.“

Jestliže tedy máte nějaké tajné přání, vydejte se v sobotu 16. prosince do Úštěka. Andělé se z nebes snesou v 11, 14:30 a 17 hodin. A pokud je prý pohladíte po křídlech, vaše tužby se vám jistojistě vyplní.

Kdo je vlastně anděl?
Podle řecké mytologie je anděl nadpozemská bytost, která je přímo podřízena bohům. Je zároveň prostředníkem mezi bohy a lidmi. V křesťanské tradici pak postavy andělů oslavují narození Ježíše Krista. Proto se s nimi často setkáváme právě v období Vánoc. Někteří lidé věří, že s námi andělé komunikují. Jednou z možností je bílé peříčko. Kdykoli na ně natrefíte, vezměte si ho a uložte na viditelné místo. Neobvyklé číselné kombinace také mohou znamenat, že se s vámi pokouší andělé spojit. Proto si čísla zapište a snažte se vybavit si okamžik, kdy jste kombinaci objevili.