Člověk z hausbótu: Skvělá alternativou útěku před civilizačním chvatem!
16 fotografií
Vybrali si jiný životní styl. Na vodě bydlí, podnikají nebo tam utíkají za klidem a odpočinkem. Jsou blíž přírodě a dál civilizaci. Hausbót není jen hacienda na vratké či solidní bárce, s motorem či bez, je to fenomén, alternativa, svoboda. A svým pohodlím mnohdy konkuruje bytům či domům. Na Slapskou přehradu míří lidé většinou za rekreací, na ryby, za vodními radovánkami. Jan Paroubek si ji ale vybral jako místo k bydlení. Přímo vodní hladinu, dva tři kroky od pevné země. Sám si hausbót postavil a idylické místo neopouští ani na zimu.
Hacienda za babku
Jednou z výhod života na hausbótu na Slapech je i finanční nenáročnost. Ano, musíte sice zainvestovat do stavby nebo rovnou nákupu, další náklady už má ale Viking minimální. Měsíčně je to něco kolem tří tisíc korun, včetně pronájmu pozemku a kotviště, elektřiny, internetu a televize. Vodu na mytí bere čerpadlem přímo z přehrady, pitnou dováží. A jako záchod slouží parádní kadibudka.
A není se čemu divit, že si to tady zamiloval a nechce se odsud hnout. Když jsme ho navštívili, nechtělo se nám ani odjíždět. Poslední horký den, nebylo kam spěchat a čas najednou plynul pomaleji.
V kolonii čtyřiceti plavidel ze sousedů už nikdo nebyl, sem tam projeli jen trénující veslaři či loď turistů. A k tomu má pan Honza přezdívaný Viking neprůstřelné argumenty, proč tu žít. „Pro a proti? Žádná proti jsem zatím nenašel. Je fakt, že do první vesnice to mám čtyři kilometry, jezdím tam pro vejce, pivo, králíky a pitnou vodu. Ale zase nemám souseda, který by tady řval. Nehádám se, že někdo zašpinil schody. Uvnitř mám 24 stupňů, dokonce i v zimě, to nemají ani lidi v domě. Díky přímotopům je to vytopené hned, mám to perfektně zaizolované. A je to větší než byt v paneláku,“ říká rodák z nedalekých Sedlčan.
Relaxuje, odpočine si od lidí
Jeho »bejvák« na vodě má krásných 50 m², pochozí střecha má dokonce plochu 60 m². Když vejdete dovnitř, zapomenete na to, že jste na palubě plavidla. Normální byt s kuchyní, obývákem, koupelnou, ložnicí, balkonem. Jenže z těch klasických nemůžete hned po ránu skočit do vody nebo rybařit. Když ve městě usínáte, slyšíte auta, tramvaje, vlaky. Tady kuňkání žab a tiché pleskání vlnek o boky lodí.
Na důchod
Vystudovaný veterinární technik tady pracuje, staví a pronajímá hausbóty, naučil se to sám. „Dostal jsem se k tomu v roce 1994, protože jsem si chtěl postavit něco na ryby. A jak je to se všemi stavbami, s jídlem roste chuť, a tak jsem zvětšoval, až jsem postavil první hausbót deset na šest metrů. Jen zázemí na ryby. Stavěl jsem ho čtyři roky, protože jsem s tím neměl žádné zkušenosti. Ale vymyslel jsem to, postavil a začalo mě to bavit,“ popisuje první úspěch. Ten pak prodal a postavil si ten současný, na důchod. Jenže pak zjistil, jaký je po hausbótech hlad a zařídil si půjčovnu. Postavil postupně tři, na kterých teď brázdí slapské vody turisté.
Dobrá parta
Ze zdejší sousedské komunity je sám, kdo si zde vybral místo pro celoroční žití. První ale nebyl, v nedalekých hausbótech ze 70. let do poslední možné chvíle bydlely 80leté babičky.
S ostatními se zná a všichni spolu velmi dobře vycházejí, navzájem si pomáhají. „Nechceš mít za sousedy debily,“ říká, když se ho zeptáte, proč žije na vodě.
I když přímo se svým příbytkem nejezdí, často se na vodu vypraví na jiné lodi. Se synem Jakubem, který mu pomáhá jak s půjčovnou, tak se stavěním, znají obrovskou nádrž jako své boty. Zátoky, pláže a samozřejmě ostatní hausbótové kolonie. „Tam ten jsem projektoval, tenhle byl na prodej,“ popisuje při vyjížďce. Vyvalit se za minimální rychlosti na střeše, sledovat krásnou přírodu a zdravit kolem projíždějící lodě vůbec není špatná náplň dne. Na tom své Viking Paroubek a jeho syn hrají badminton, když jim spadne míček do vody, skočí si pro něj šipku.
Vodní Václavák
„Když dělám loď někomu jinému, nejdřív se s ním bavím o penězích. Kolik na to má. Protože zjišťuju, že lidi pořád žijí jak za bolševika a berou hausbót jako lepší pramici. Myslí si, že ukradneš plechy, barák se zbouchá z bedýnek od mandarinek a budou z toho mít něco za tři miliony.“
Má jedno pravidlo. „Z venku ať to vypadá, jak otřískaný barák. Vevnitř mějte, co chcete,“ vysvětluje. Zloděje totiž na první pohled zanedbané objekty nelákají. Přesto se ale mnohdy setká s nezvanými návštěvníky. „Lidi si myslí, že všechno patří všem. Vlezou na palubu, na střechu. Co tady děláte? Kdybych vám vlezl na balkon? Kdybych si vlezl do auta, že si ho chci zkusit?“
Většinou tady volí lidé místo k rekreaci, stálé bydlení by chtěli spíše v Praze. „Tam je ale problém s kotvením, protože se normálně na Vltavě kotvit nesmí.“ Poklidný život mu ale přece jen kazí jedna věc. „Ze Slapů se stal Václavák a povolují tu velké lodě, které ty menší mohou zvrhnout. Začíná to být nebezpečné.“ I samotný hausbót se pěkně rozhoupal, když kolem nás taková loď projela.
Dovolená v českých vodách místo u moře láká čím dál víc lidí. Jedním z míst, kde si užívají je i Baťův kanál na jihu Moravy. V půjčených hausbótech tam na 52 km vodních cest tráví prázdniny celé rodiny. Ovšem na vodě tam potkáte třeba i kavárnu.
V přístavu Petrov, který je největší a nejmodernější na »Baťáku« kavárnu provozuje Michal Kalman. Tohle už není Pražská kavárna, ale nefalšovaná jihomoravská. Točí pivo Oslík, které si nechávají vařit, a prodávají lokální dobroty. I když loď nemá motor, zabral by moc místa a je to zbytečná váha, potkáte ji i v jiných přístavech. Přepravují ji pomocí jiných lodí, které kavárnu tlačí. Vejde se na ni 38 lidí a dá se pronajmout třeba i na pracovní školení.
Baťův kanál
O splavnění řeky Moravy se mluvilo roky, teprve podnikatel Tomáš Baťa si uvědomil důležitost projektu a zatlačil na zákonodárce. Firma zaplatila podíl v řádu milionů, zbytek ministerstva a stavba mohla v roce 1934 začít. Cesta v délce 52 km spojuje 16 přístavišť a budoucnu se má rozšířit od Hodonína až ke Kroměříži.
16 fotografií
