Český pozdrav pluje na sondě Voyager vesmírem už 40 let! NASA dvojčata utekla do vesmíru...
22 fotografií
Je to čtyřicet let, co floridského mysu Canaveral odstartovala sonda Voyager. Spolu se svým dvojčetem měla ve vesmíru pobývat jen pět let a zmapovat planety Jupiter a Saturn, čtyři dekády po vypuštění ale stále slouží vědcům a je dokonce nejdále vzdáleným objektem, který vytvořil člověk. Nic dál od planety Země už není. Význam má překvapivě i pro Českou republiku, nese totiž podrav v češtině, který nahrál fyzik Václav Otakar Kostroun.
: Obě sondy totiž vezou zlatou desku (tzv. Golden Record), která kromě fotografií a nahrávek obsahuje i pozdrav ze Země v 55 jazycích včetně toho českého. To pro případ, že by se potkaly s mimozemskou civilizací. Namluvil ji profesor Václav Otakar Kostroun (79), který jedinečný zážitek popsal pro Nedělní Aha!
Pane profesore, jak se to seběhlo, že budete nahrávat češtinu na zlatou desku pro Voyager?
„Nepamatuji si přesné datum, bylo to někdy v polovině sedmdesátých let, když jsem pracoval v přízemí ve své laboratoři ve Ward Hall na kampusu Cornellské univerzity. Kolem čtvrté odpoledne zazvonil telefon. Volala jedna známá, Elizabeth, která pracovala pro Tommyho Golda (pozn. red. – významný americký astrofyzik rakouského původu) v astronomickém oddělení, a občas přišla do budovy Ward Hall použít náš jaderný reaktor TRIGA.“
Na rovinu vám řekla, že budete mluvit do vesmíru?
„Věděla, že jsem česky nezapomněl. Byla to totiž Maďarka, a ona a její rodiče utekli z Maďarska v roce 1956. Moje rodiče a já jsme utekli z Československa v roce 1949, tak jsme měli tím pádem něco společného. No, ona mi to hned neřekla. Každopádně se mě zeptala, jestli bych mohl okamžitě přijít do budovy Day Hall, kde Linda Saganová, tehdejší manželka Carla Sagana, nahrávala právě pro projekt Voyager. Sagan byl profesorem astronomie na Cornellu a pověřen projektem Golden Record.“
Vymýšlel jste pozdrav sám?
„Elizabeth mi vysvětlila, o co jde, o zlaté desce pro Voyager, o jeho účelu, a jestli bych mohl připravit velmi krátkou větu v češtině pro záznam. Měl jsem na to asi deset minut. A ještě na to, abych přešel z jedné budovy do druhé. Já jsem přišel s takovou poněkud banální větou, něco jako »Vážení přátelé, přejeme vám to nejlepší«.
Jak probíhalo nahrávání?
„Nahrávka trvala jen několik minut a poté jsem si popovídal s Lindou. Řekla mi, že část projektu bylo nahrát jazyky, kterými mluví více než pět milionů lidí. Zeptala jsem se jí, proč nešli do OSN v New Yorku.“
Jistě, tam by měli všechny jazyky pohromadě.
„Ona se právě jen zasmála, a řekla mi, že tak začali, ale a že většina lidí, s nimiž mluvili, chtěla dávat dvacetiminutové projevy! A hlavně, dovedete si představit, jak by to nudilo mimozemskou civilizaci, kdyby na Voyager náhodou narazili a měli si to všechno vyposlechnout? To žertuji, ale je jasné, že na to kapacita zlatých disků nebyla. Nakonec většinu těch jazyků zaznamenali jednotlivci na Cornellské universitě v Ithace ve státě New York.“
Jaký je to pocit, vědět, že váš hlas už 40 let putuje vesmírem?
„Těch čtyřicet let to nic není, ale když si člověk pomyslí na to, že za 40 000 let se sonda přiblíží 1,7 světelného roku ke hvězdě AC +79 3888 (pozn. red. – jedna z důležitých hvězd souhvězdí Žirafy) a můj hlas a ty ostatní s ním, ten fakt, že něco po mně pozůstane tak dlouho, a možná i déle, je neuvěřitelný.“
Zlatá deska
Na boku sondy je připevněna i zlatá deska, která z dálky sice vypadá jako ozdoba, nese ale důležité poselství z planety Země. Vědci totiž předpokládali, že se může potkat s jinými inteligentními formami života a chtěli si u nich udělat dobrý dojem.
Obsahuje zvukové nahrávky i fotky, je vlastně jakousi časovou kapslí. Jeden rok je vybírala komise s v čele s Carlem Saganem, astronomem a popularizátorem vědy.
Nahrávka je v ochranném hliníkovém obalu, vybavená přenoskou s jehlou.
Obal:
Na povrchu jsou vyryta různá vyobrazení, návod, jak si správně desku přehrát a prohlédnout, co je na ní.
Binární kód, který udává správnou rychlost, při které lze nahrávku spustit
Obrys přenosky s jehlou.
Deska
Boční pohled na přenosku a desku
Každá strana má stopáž asi hodinu.
Tento diagram určuje pozici našeho Slunce pomocí 14 známých pulsarů, tedy neutronových hvězd, které vyzařují elektromagnetické záření. Binární kód určuje frekvenci pulzů.
Obecný vzhled vln video signálu na desce.
Binární kód určuje čas skenu.
Rámeček jednoho obrázku video, který ukazuje směr skenu. Binární kód určuje čas každého skenu.
Při správném dekódování se jako první objeví obrázek kruhu.
Tento diagram ukazuje dva nejnižší stavy atomu hydrogenu. Vertikální linie s tečkami popisují moment točení protonu a elektronu. Čas proměny od jednoho stavu k druhému udává základní časovou referenci použitou ve všech zobrazených diagramech a dekódovaných obrázcích.
Komise vybrala celkem 115 obrázků a fotografií v analogové formě, které podle ní dobře reprezentují život na naší planetě. Nechybí příklady lidské anatomie, přírodní úkazy, zvířata, rostliny, roční období, architektonické památky nebo běžná lidská činnost.
Hudba
»Ufoni« si mohou pustit 90 minut hudebník nahrávek ze všech koutů Země. Jak třeba tradiční čínskou, indickou nebo gruzínskou hudbu, tak skladby Chucka Berryho, Bacha nebo Beethovena
Zvuky:
Soundtrack planety Země nesmí chybět. Zemětřesení, blesky, déšť, smích, troubení slona, vlak, traktor, řezání pilou, polibek.
Pozdravy
„Milí přátelé, přejeme vám všem nejlepší,“ ozve se česky 52. v pořadí.
Šok pro vědce z NASA: Dvojčata jim utekla do vesmíru
V 70. letech se vědcům v NASA naskytl okamžik, který by se zopakoval až za 175 let. Koncové planety Sluneční soustavy Jupiter, Saturn, Uran a Neptun se ve vzácném geometrickém uspořádání za sebe dostaly tak, tak že to umožnilo cestovat od jedné k druhé s maximální úsporou času i energií. Tuto metodu využili už v roce 1973, když byla cesta na Neptun zkrácena z 30 let na 12.
Zkonstruovat vesmírné plavidlo, které by doletělo ke všem čtyřem planetám a ještě vezlo všechny potřebné nástroje, se jevilo jako příliš drahé, a tak šly finance jen na cestu kolem Jupiteru a Saturnu. Vědci studovali více než 10 tisíc možných trajektorií, než zvolili dvě. Jednu k Jupiterovi a jeho měsíci Io, a druhou k Saturnu a jeho měsíci Titanu.
Sondy nemohou být poháněny pomocí solárních panelů, jsou příliš daleko od Slunce. Místo toho mají zdroj energie zvaný radioizotopový termoelektrický generátor, který ji získává z rozpadu radioaktivních prvků, zde plutonia.
Stroje jsou naprosto identické, váží 822 kg, oba jsou vybaveny nástroji na provádění 10 různých experimentů, včetně kamer, senzorů infračerveného a ultrafialového záření a detektorů plazmy. Konstruovali je na základě zkušeností z jiných projektů, tělo je tvořeno desetibokým hranolem na jehož vrcholu je anténa. K tělu jsou připojeny tři výklopné tyče, kam je připevněno vybavení. Mise stály v přepočtu 18,5 miliardy korun, NASA později přidala ještě dalších 640 na mezihvězdné pokračování.
I když jsou miliony kilometrů daleko, NASA je stále schopna je kontrolovat a to přes satelity rozmístěné v Kalifornii, Španělsku a Austrálii. Řízeny jsou zdvojenými palubním počítačem.
Voyager 2
I když je označena dvojkou, odstartovala sonda jako první 20. srpna 1977. Byla ale na delší trajektorii, a tak se k Jupiteru dostala až 9. července 1979 a k Saturnu 25. srpna 1981. Jeho směr byl určen tak, aby po přeletu kolem Saturnu pokračoval automaticky k Uranu. Po úspěšném letu kolem Saturnu se totiž zjistilo, že sonda bude schopna za plného provozu docestovat právě až k Uranu, kam dorazila 24. ledna 1986.
Voyager 1
Odstartovala 5. září 1977, díky kratší trajektorii ale dorazila k určeným planetám dříve, 5. března 1979 k Jupiteru a 12. listopadu 1980 k Saturnu. Byla nasměrována k měsíci Titanu a poté k prstenci Saturnu po dráze, po které většina planet obíhá kolem Slunce. Sluneční soustavu jako první těleso v historii opustila v srpnu 2012 a letí stále dál. V současnosti je nejdéle vzdáleným objektem od Země vytvořeným člověkem, přes 20 miliard kilometrů a stále se vzdaluje.
Budoucnost
Vědci ví, že mise Voyager nebude trvat věčně, zatím ale ze dvou vesmírných plavidel získávají, co mohou. Postupně vypínají vybavení sond (např. kamery), aby ušetřili energii, fungují už jen čtyři, resp. pět. Voyager 1 právě teď míří k souhvězdí Hadonoše. Za 300 let dorazí ke k Oortovu oblaku (hypotetický oblak komet) a bude mu trvat asi 30 tisíc let, než jím proletí. Za 40 tisíc let proletí kolem hvězdy Gliese 445 v souhvězdí Žirafy. Na planetu Zemi už se nevrátí, sbírat informace budou obě sondy, dokud jim nedojde pohon, což se očekává kolem roku 2025, a nakonec budou obíhat střed galaxie Mléčná dráha.
Objevy:
Jupiter
Největší planeta Sluneční soustavy má 16 měsíců a Slunce obletí za 11,8 pozemských let, přičemž jeden den na ní trvá 9 hodin a 55 minut.
Sondy zjistily, že velká červená skvrna, které si astronomové všimli už přes teleskopy, je ve skutečnosti velká bouře pohybující se proti směru hodinových ručiček. Na jeho měsíci se pak objevily aktivní sopky, které kromě Země na žádné jiné planetě spatřeny nebyly. Io pak funguje jako elektrický generátor, který při pohybu skrz Jupiterovo magnetické pole vyrobí napětí až 400 tisíc voltů.
Saturn
Druhá největší planeta obletí Slunce za 29,5 roku a den na ní trvá 10 hodin a 39 minut. Největším překvapením bylo odkrytí složení prstenců Saturnu, vznikly, když úlomky z rozpadlých měsíců, které se seskupily kolem planety.
Uran
Třetí největší planeta dokončí oblet Slunce za 84 let, den trvá 17 hodin a 14 minut. Jeho naklonění, které způsobila srážka s jiným tělesem, má vliv na konec magnetického pole, které je samo nakloněno o 60 stupňů od její osy otáčení. Voyager také našel 10 nových měsíců.
Neptun
Nejvzdálenější planeta oběhne Slunce za 165 let, den trvá 16 hodin a 6,7 minut. Na Neptunu naměřili nejsilnější větry ze všech planet, vanou tam o rychlosti 2000 km v hodině.
22 fotografií
