Ještě není poledne a... Krampol je už namol

Exkluzivní rozhovor s opilým Krampolem
Jiří Krampol: Všechno jsou to sr...

Seděl ve světlých kalhotách a hnědém tričku, před sebou kávu, skleničku vody a malého panáka neidentifikovatelného alkoholu. Během rozhovoru se zadrhával, dlouho přemýšlel, většinou neodpovídal na položené otázky a stále se vracel k tématu, jak moc nesnáší dnešní televizní tvorbu.

11.45 shání se po cigaretě a personál mu nemůže vysvětlit, že se v prostorách centra nesmí kouřit. Nakonec rezignuje a vrací se na sedačku. Po několika minutách se opět zvedá, jde k ledničce a nekoordinovanými pohyby si z lahve balantýnky nalévá dalšího panáka a přitom si poleje kalhoty, na nichž je vidět zřetelná skvrna. Když se usadí zpět na gauč, panáka vypije, zakucká se a při pokusu o zapití ze skleničky vody sklenici převrhne. Rozlitou vodu se ani nesnaží utřít, nechá ji stékat na podlahu. Místo toho chytne nedaleko stojící sklenici (shodou okolností patřící redaktorům Aha!), z ní si část vody přeleje do své sklenice, vodu pije a opět se zakucká. Chvílemi se na delší dobu zadrhne, při jednom širokém gestu srazí diktafon. Jednomu ze členů personálu přiznává: „Jsem trochu ožralej, ale nebudu to rozpatlávat.“ A laškuje s jednou z pracovnic střediska.

12.15 Rozhovor ho zjevně přestává bavit, odpovídá jednoslovně nebo vůbec, pak se rozloučí a odchází zpět ke svému známému. „Včera jsem byl v herně,“ prozradí. Ale pak se zarazí a dodává: „Teď nemůžu mluvit…“

Jaký je Jiří Krampol ze svého pohledu?
„Je to pytel mindráků z českého prostředí. Co mně nejvíc vadí u mladých lidí, je to, že si neuvědomují, že všechno, co dělají, je strašně krátkodechý. Nebudu nikoho jmenovat, aby si lidi nemysleli, že je to osobní. Ale já jsem viděl na Slovensku pořad, kde zpíval mladý talentovaný zpěvák. On tam přijel s umaštěnýma vlasama v nějakým usmoleným svetru a mně to připadá, víte, takový jako: vy mně můžete něco. To nejde. A to je největší tragédie, kterou teďka nasadily všechny televize světa. Všechny tyhlety sračky, prostě který existujou. Tyhlety pořady Pojďte k nám na večeři, zůstaňte tu přes noc, rarity. To je prostě balík sraček, kterej bohužel má diváka. On vyhraje někdo, třeba Šebrle, nebo mladej Adam Chaloupka, mistrovství světa, nic. Pak se objeví nějaká zrůda, nebudu ji jmenovat, aby to nevypadalo, že jsem zaujatej, a teď šest dní je na třech stránkách novin. Jestli udělal dva kroky dopředu, dva dozadu, nebo jestli se posrala, poblila. Ale neumí nic. Když někdo něco umí, já se mu pokloním, i kdyby to byl desetiletej člověk. Ale za co se mám klanět někomu, kdo nic neumí. To jsou ty glorifikace hoven.“

Z toho, co říkáte to vypadá, že vás dnešní svět hodně štve.
„Podívejte, ten svět je stejnej co je lidstvo lidstvem. Akorát to má jednu jedinou nevýhodu. Ten současnej svět je blbej v tom, že já jsem zaměstnanej v nějaký televizi, kde místo aby se točily nějaké inscenace, aby se točily krásné věci, tak to všechno směřuje k takzvanému reálu. To jsou všechny tyhlety výměny manželek, reality show, a furt chtějí najít hvězdy z lidu. To nejde. Nejde, že přijde ňákej blb, řekne a udělá tohle, tak se nikdo nesměje. A nebude se smát. Nikdy nikdo se nebude smát. A to oni furt zkouší. Furt zkouší blbý fóry. Já mám šest dětí a vy nemáte žádný, tak tady jako todleto. A koho to zajímá. Jak můžu bejt hrdej na 230kilovou píču, která se tam někde motá přivožralá v nějakým pořadu. Za co? Řekněte mě za co, a já na ni budu hrdej. Já nemůžu bejt hrdej na nýmandy.“

Takže tvorba dobrých pořadů jde do háje?
„No né. Já nemám nic proti seriálu. Seriál je věc, která vleze do duše diváka. A teď tady vezmou nějaký lidi, oni sou dobrý třeba, to není nic proti těm lidem, ale ty jsou rádi, že jsou rádi. Já nechciurážet ty lidi, aby to nevypadalo, že bych je chtěl urážet, ale ty lidi se k tomu musí dopracovat. Jestliže přijede do Berlína, kde je deset tisíc lidí, Regina. To jsem se dozvěděl, že je to prej nějaká hvězda, a von ji tam vítá ředitel Mattoni a líbá jí ruku a otevírá francouzský šampaňský a je z ní na větvi, a pak přijede Helena Vondráčková a von ani nevstane, téměř jí nepozdraví, tak to je pro mě… kdybych tam byl, tak bych mu dal pěstí. Já bych mu dal pěstí na držku, že by si lehnul. Prostě to jsou věci, který já nechápu. Všecky tyhlety sračky, tyhlety manželky a další, to je všecko. Ono to má sledovanost. To je jeden jedinej argument. Když odsaď půjdete a v Jindřišský zabijete šest lidí, věřte tomu, že do zítřka jste dva nejpopulárnější lidi na světě. A co s tím, jako. Né, to je špatně.“

Vy jste si zahrál v desítkách filmů. Na jakou z těch rolí nejraději vzpomínáte?
„Tak v desítkách. To bylo asi 140 filmů. Ale podívejte, to je takový, co kdo dostane. Mně vadí třeba na současném filmu jedna věc. Taková ta lež a nabubřelost. Teď třeba jsem viděl Nafťáci nebo Rafťáci. Dobrý, no. To není špatnej film. Tam zpívaj anglicky a já nevim proč. Proč zpívaj anglicky? Tam nějaký dva pubertální kluci jedou na lodi. Dobrý. Každej jako to je geniální. Geniální to není v žádném případě. Je to dobrý, no. Ze mě nemluví staroba ani zloba, to je prostě – je to dobrý, ale jako že bych z toho dělal ááách, jééé, jako když jsem viděl třeba Láska mezi kapkami deště nebo já nevim, Zlatý úhoři nebo Smrt krásných srnců, tak jsem šel z premiéry a řekl jsem, ty vole, to je biják. Tohle ne. To vopravdu ne. Dobrý, no. Ty kluci, dobrý, no. Teď voni jim nakukali, že jsou geniální. Ty kluci nejsou geniální. Ty kluci maj jednu výhodu, že jsou mladý, jsou přirozený a jsou dobrý, fakt jsou dobrý a byl bych kretén, kdybych říkal, že ne. Ale to nic není. Je jim patnáct dvacet let. Takovejch sem už zažil.“

Nechystáte vy nějaký nový film nebo seriál?
„Chystám spoustu věcí. Seriál, dva filmy. Jenže já o tom nechci mluvit, dokud to není potvrzený v bance. Pardon, já jsi du dát cigáro.“

Kterou z těch 140 rolí jste měl nejraději?
„Životní role je třeba Pepa Cirkl ze Sklářů. Všimněte si, když jsou nové filmy, tak tam hrajou tři herci, furt stejně. Ty filmy jsou o ničem, furt si dávaj cenu a já se marně ptám, o čem to je. Pomlouvat to nemůžu, protože by řekli to je starej kretén, kterej pomlouvá … tyhlety sračky. Já nevím. Já mám rád filmy, Rozmarné léto, no né, já nevim Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři. To jsou pro mě bijáky. Tohleto je takový cvičení na Famu. Nějakej umaštěnej špindíra zfetovanej tam něco řekne a pak dostane cenu. Jo, proč ne. Já to vidět nepotřebuju, já to vidět nechci, v životě se na to dívat nebudu a v životě to nebudu chválit. Já to nepomlouvám, mě to je jenom odporný. Když je nějaká reality show – já se na to dívat nechci. Mě nějaký šmírování je odporný a já se na to do smrti dívat nebudu. Protože proč? Já obdivuju každýho, kdo něco umí. Ale kdo nic neumí a oni vytřískaj z hovna hvězdu. To je možný, ale mě to jako nezajímá.“

Zaskočil vás někdo během natáčení pořadu Nikdo není dokonalý?
„To je pořád. V šoubyznysu se pohybuju dlouhá léta. Proměnilo se to nějak. Podívejte se: šoubyznys je šoubyznys, takže lidi se na to takzvaně musí dívat. To že se na to lidi dívají, to je v pořádku. Teď jde o to, na co se dívají. Tady je spousta vynikajících herců a nikdo o nich neví. Ale jestli Regina šla do vily, kolem toho se dělá strašnej show program, jestli šla nějaká píča, to se jinak nedá nazvat, to je odporný. Představte si, že Boris Rösner, kterej překonal rakovinu, převezme Cenu Thálie. Je to geniální herec a vyhraje tu Cenu Thálie. Tak to někde vyjde na dvě řádky. Když si nějaký kretén, nějakej umaštěnej přivožralej blb svlíkne slipy a pět dní je votom v novinách. Že se oblékl, svlékl, měl je na sobě, neměl je na sobě. To je nedůstojný a hnusný vůči těm lidem, co něco umí. Já si o sobě nemyslím, že jsem nějaký génius. Přísahám že ne. Ale jsem dost starej člověk na to, abych věděl, že dělám pořad, kterej de devátým rokem a jeúspěšnej. Nikde ani zmínka. Sledovanost zaplať pánbů dobrý, někdy výborný. A najednou tam přijde někdo… Ten člověk neumí nic. Ten člověk tam přijde, přijde do obchodního domu a je na něj fronta. Na základě čeho? Ale to je jedno, no. Tyhlety, já to jako nesmím pomlouvat, protože jsem z Primy, a oni mi řekli abych to nepomlouval. Já se na to nekoukám, já to nesnáším. Můžete napsat, jednak se na to nekoukám, ale hlavně z toho důvodu, že mě je to odporný. Odporný prostě. To je hnus. To je eckelhaft.“

Ve svých pořadech vyprávíte stovky vtipů. Jak je udržíte v hlavě?
„To je to nejměnší. To je takový to… To mě nějak to… To je normální… Jééé, Anička je blondýnka…“

Máte vůbec nějaké neřesti.
„Samý neřesti.“

Co například?
„Neřesti. Neřesti má každý člověk. Podívejte třeba matka Tereza věnovala život dobročinný činnosti. Paroubek věnuje život dobročinný činnosti, jenže je organizovanej v ČSSD, tak ho všichni pomlouvaj. Říkaj, jakej je to kretén. Já dělám v týhletý partě pět a půl roku akce pro děti, zbytečný. Protože jsem s Paroubkem, tak je to jedno.“

Co vás nejvíc štve na situaci v České republice?
„To jak se k sobě chovaj ty politici. To je odporný ale od všech, Ne, že bych fandil jedný, nebo druhý straně. To je odporný. Furt si tam nadávaj všichni, ať už jdou do prdele.“

Takže myslíte, že nadávky v Poslanecké sněmovně jsou normální?
„Je to normální. Je to blbý, ale bohužel. To je blbý v tom, že nic levnějšího neexistuje. A takový to Paroubek za všecko může, Paroubek je kretén… Já nechci obhajovat Paroubka. Jenom chci říct jednu věc. S Paroubkem dělám šest let, a když jsme dělali akce pro děti a byl opravdu dobrej. To je chytrej inteligentní člověk, někdo ho bere, někdo ho nebere. Když se objeví Lucie Bílá a říká: Miluji ODS. Já jí to neberu. Já nemiluju ODS. Nemiluju ani socany. Já nikoho nemiluju. To je její problém. Jestli mi bude říkat proč nemiluju ODS, tak jí řeknu, ať jde s ODS do prdele. Mě to nezajímá, chápete to.“

Když už jsme se bavili o filmech, kdy jste byl naposled v kině a na čem?
„Já abych vám řek upřímně, já do kina nechodím proto, protože nemám rád ty multikina. Já třeba ty americký hvězdy – hvězda tadleta ztloustla nebo bere drogy, co je mě do toho. Jaká hvězda? Nějaká kráva z Ameriky vypráví, jak je ohromná. Je to chudinka, která je průměrně hezká, akorát ji umí takzvaně hezky nalíčit a ten blb, kterej točil – Cruise to byl, říkal, že takový kafe jako je v Praze pil naposled v Kyjevě. Tak jsem říkal ty kreténe, já jsem v tý Americe byl 27 krát a takový kafe jako je v Americe to v Čechách nemají ani v závodní jídelně, vole. Tady ať si dáš kafe kdekoli, tak je kvalitní. Nebo ta Barbra Streisand, která řekla, že ji Praha zklamala. Já jsem v tý Americe byl, já jsem ten celej slavnej Bílej dům viděl. A co je zatím. No, čtyři sloupy, louka a univerzita. Podívejte se kolem Hradčan, podívejte se do Nerudovky, na Malou stranu. Žiju tady skoro sedmdesát let, je to nádhera. Tam? Za dvě hodiny finito. Jestli se tohle Barbaře Streisand nelíbilo … Já nevím, třeba to neřekla. Já bych nechtěl ubližovat Barbaře. Ale jestli to vopravdu řekla, tak je to kráva. To je super kráva, protože to co tady je, není nikde na světě.“