Česko okem dronu II.: Rybníky, řeky,potoky, prameny nebo plovárny!
10 fotografií
V druhém díle našeho putování po vodních krásách České republiky si připomeneme výsledky snažení lidí i přírody, opět z ptačí perspektivy. Touláme se po místech slavných i skrytých, rozhodně ale všechna stojí za návštěvu.
Tentokrát jsme se podívali nad zakázanou vodní nádrž Souš, která přímo láká k poklidnému plavání, zákon ale rozhodně neporušujte. Vykoupat se ale můžete u pomníku Jana Žižky u Sudoměře, až si připomenete slavnou historickou událost. Dobrodružství nabízí řeka Lužnice, v jejíchž meandrech si můžete zpestřit klasickou letní výpravu na vodu. Pro milovníky sportu je tu pak račický kanál, který je postaven na míru akčním návštěvníkům.
VODNÍ NÁDRŽ SOUŠ
Osud Souše je úzce spjat s přehradou Desná, slavnou Protrženou přehradou. Byla totiž postavena na sousední řece Černá Desná, jen pár kilometrů od ní, a dokonce byly spojeny štolou, kde dnes přezimují netopýři. Dvě přehrady tak blízko u sebe? V oblasti totiž často vznikaly nebezpečné povodně z přívalových dešťů, které i zabíjely, vodní nádrže proto byly potřeba. Přehradě musela ustoupit stejnojmenná osada, ve které koncem 19. století žilo 156 obyvatel. Stavěly se na začátku 20. století souběžně, ovšem dopadly úplně jinak.
Špatně postavená Desná neunesla tlak vody a v roce 1916 se protrhla. Vlna zabila 67 lidí a 370 přišlo o veškerý majetek. Ze strachu, že se katastrofa může opakovat, byla Souš vypuštěna a v letech 1924 a 1927 byla zrekonstruována. Stavěla se totiž stejným způsobem jako Desná a riziko bylo velké. Přehrada byla ideálním místem k rekreaci, nádherná příroda a čistá voda. Jenže v roce 1973 bylo potřeba zajistit zdroj pitné vody pro Tanvaldsko a Jablonecko, koupání a rybolov byly zakázány a Souš už je jen »na dívání«. Kolem vede opravená silnice, otevřená je ale jen od května do října.
MEANDRY LUŽ NICE
Tato bývalá přírodní rezervace je nápaditým výtvorem řeky Lužnice. Po délce 16 km mezi Novou Vsí nad Lužnicí a Suchdolem nad Lužnicí se vlní jako had, vytváří přes stovku tůní mrtvá ramena. Vodáci si užijí cestu podobnou pralesnímu dobrodružství, řeka se líně vleče pod divokými korunami stromů, zkrátka cesta do pravěku. Z výšky je pohled ještě zajímavější, dojde nám, jak moc se v zarostlém terénu kroutí. Je to jeden z posledních zachovalých úseků v republice, skrývá mnoho živočišných druhů.
PAMÁTNÍK JANA ŽIŽKY U SUDOMĚŘE
Monumentální pomník Jana Žižky není umístěn mezi rybníky Markovec, Škaredý a Prostřední u Sudoměře jen tak náhodou. Právě tady se totiž v roce 1420 odehrála bitva, při které vojevůdce dokázal porazit mnohem lépe vyzbrojené a početnější vojsko. Na 400 husitů včetně žen a dětí se na 12 těžkých vozech přesouvalo z Plzně k Táboru, doprovázelo je jen devět jezdců. O jejich přítomnosti se ale dozvěděli nepřátelští johanité spolčení s katolickými šlechtici neboli železnými pány, kteří se na ně rozhodli zaútočit.
Husité měli štěstí, že se zrovna nacházeli v krajině rybníků, právě ty jim totiž posloužily jako skvělá obrana. Jeden s vodou, druhý vypuštěný plný bahna tvořily spolu s otočenými vozy perfektní hradbu. O počtu nepřátel se stále vedou dohady, mluví se o 700 těžkooděncích, ale i o 2 tisících. Ani přesila, ani víc zbraní jim ale nepomohly. Když se ještě snesla mlha a nebylo vidět, rozhodli se pro ústup.
Socha Žižky měla na místě stát už v roce 1920 k pětistému výročí bitvy, i když v ní nebyl hlavním ani jediným velitelem, dokončit se ji podařilo pomocí finančních sbírek měst a obcí ale až o pět let později. Má úctyhodných 16 metrů a je sestavena z kamenných kvádrů. Na místo se dostanete jednoduše po zelené či modré značce, nebo po cyklostezce.
VESLAŘSKÝ KANÁL RAČICE
Místo, kde si přijde na své celá rodina, je překvapivě veslařský areál. I když zrovna veslování dvakrát neholdujete, v 2,3 km dlouhém kanálu můžete plavat, rybařit a kolem na upravené asfaltové dráze jezdit na in-line bruslích. A co víc, ještě má zajímavou historii. Nachází se na místě bývalé pískovny, ale koho by napadlo tu něco takového postavit?
No přece ředitele pískovny a trenéra veslování v jednom Miroslava Švagrovského. Přišel s tím už v roce 1974, řeka Labe byla kvůli průjezdu nákladních lodí pro veslaře příliš nebezpečná. Dobře financovaná velkolepá stavba byla slavnostně otevřena juniorským mistrovstvím světa v roce 1986.
10 fotografií
