Utíkaly jsme před Rusy! Bály jsme se znásilnění…
Margita Beranová (87) se v Chomutově narodila za první republiky v česko-německém manželství. V roce 1938, po záboru pohraničí Němci, tak rodina nemusela ze Sudet odejít. Prožili zde válku, její konec a paní Baranová ve městě žije dodnes.
„Byl to blázinec. Doma se mluvilo česky a německy. Táta byl Čech, maminka Němka. Do první třídy jsem nastupovala v české škole. A proto jsem neuměla německy psát. Po Mnichovu a za války však už tady byly všechny školy jen německé,“ řekla deníku Aha!. Za války to v lavicích něměla snadné. Německé »stoprocentní« děti se jí posmívaly. „Böhmisen povidlkop. Česká povidlová palice na mě křičeli, protože jsem neuměla německy psát a číst, ale jen mluvit,“ vzpomíná na útrapy. Ty největší ještě přišly.
Velice silným zážitkem bylo bombardování Chomutova v dubnu 1945. Rodina nálet přežila v bunkru a pak ve sklepě. „Kdo nestačil doběhnout do úkrytu, zemřel na poli,“ řekla žena. „Nic pěkného se tady v Sudetech v ty válečné časy nedělo. Za války, a ani na jejím konci,“ povzdychla si pamětnice.
Strach z bombardování a pověst Rusů osvoboditelů, že prý znásilňují ženy, rozhodla o tom, že táta ji a maminku poslal do 12 kilometrů vzdáleného Března. „Na dřevěný čtyřkolák jsme naložily peřiny a nějaké jídlo a pěšky šly k tetě,“ jakoby měla tu dobu stále před očima. Zalezlé v seníku ještě s dalšími ženami tam přečkaly asi tři dny. V té době se v okolí pohybovali ruští osvoboditelé. „Pod seníkem měl strejda psy. Byl lesní revírník. Rusové se několikrát ptali, kde jsou ženy. Ale do seníku nešli. Naštěstí,“ byla i po letech ráda pamětnice. Tolik se jich bály. Domů se s mámou vrátily až kolem 12. května 1945. Už byl vcelku klid...
Odsun Němců
Ošklivé zážitky má spojené i s odsunem Němců. Česká armáda a Revoluční gardy, říkalo se jim rabovací, hned po osvobození zavírali v Chomutově jednu ulici po druhé. „Čeští vojáci a gardisti obcházeli barák po baráku a prohledávali je. Vyhlásili, že obyvatelé mají na sbalení půl hodiny a mohou si vzít 25 kilo svých věcí. A mají stát před domem,“ popsala žena. „Na to nikdy nezapomenu. Před barákem stála mladá maminka s asi čtyřletou dcerkou a svoji matkou. A gardista holčičce vyrval panenku. Moje nána, plakala tehdy ta malá a natahovala ručičky. Panenku zpátky nedostala,“ popsala další zážitek paní Beranová.
Dvakrát ovdověla
Margita Beranová má dva syny, vnučku a pravnouče. Dvakrát ovdověla. V aktivním životě pracovala jako prodavačka a posléze jako kontrolorka práce neschopných. Žije v pečovatelském domě.
