Spisovatel Jaroslav Hašek (†39): Exhumaci potomci nepovolili! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Spisovatel Jaroslav Hašek (†39): Exhumaci potomci nepovolili!

Tvář Jaroslava Haška zračí bezelstnost. Ve skutečnosti byl slavný spisovatel pěkné kvítko. Aby unikl úřadům, předstíral např. vlastní smrt. Nebo psal do časopisu Svět zvířat o neexistujících zvířecích druzích, za což byl propuštěn.
Tvář Jaroslava Haška zračí bezelstnost. Ve skutečnosti byl slavný spisovatel pěkné kvítko. Aby unikl úřadům, předstíral např. vlastní smrt. Nebo psal do časopisu Svět zvířat o neexistujících zvířecích druzích, za což byl propuštěn. (Foto a reprofoto Aha!: Petr Podroužek a archív rodiny Haškových)

Rodinná tradice trvá. Spisovatel Jaroslav Hašek proslul jako spisovatel, novinář, satirik, bigamista a milovník piva a slavného Švejka dopisoval v Lipnici v hospodě, kterou dnes vlastní jeho potomci. Právě Martin Hašek (38), vnuk bohéma a génia, vaří U České koruny a šíří dobré jméno svého předka. Jak vidí slavného dědečka? Proč mu bylo jméno přítěží?

Hospodu, kde slavný dědeček tvořil, koupil před lety Martinův otec, vnuk Jaroslava Haška, a od roku 2002 ji rodina provozuje. Zatímco Richard Hašek žije spíš v Praze, pečuje o dědečkův odkaz a říká s oblibou, že je profesionální vnuk, Martin se stará o provoz podniku. „O tom, že mám slavného předka, jsem se dozvěděl úplně náhodou až na základní škole. Můj táta o něm fakt nechtěl dlouho mluvit,“ načíná vyprávění Martin.

Táta se za dědu styděl…
Richarda totiž ve čtrnácti rodiče poslali na vojenskou školu do Bratislavy. Stal se tak profesionálním vojákem, dotáhl to dokonce na podplukovníka, když velel celému tankovému pluku. Svého dědu, respektive autora Švejka, ovšem tajil proto, aby mu ho nepředhazovali a nedělali si z něj v armádě legraci. „Často tátu převeleli, takže jsme od mých pěti let jezdili po tankových posádkách a bydleli například ve Vyškově nebo Žatci, proto jsem často střídal i školy,“ říká Martin Hašek, pravnuk slavného pradědečka.
O Martina se už na základní škole zajímaly častěji učitelky poté, co se dozvěděly, jakého že to předka tenhle mladý klučina má. Později na něj upřely svoji pozornost ještě mnohem více, když od něj čekaly po dědečkovi zděděné vlohy, a tudíž i skvělé slohové práce podpořené výbornou češtinou.


Švejk jako rodové břemeno
„Jenže byly většinou zklamané. Psal jsem sice dlouhé elaboráty o třiceti stranách, které žádná z učitelek nikdy pořádně nepochopila. Jenže v textu nacházely často plno hrubek, což ve výsledku většinou stačilo tak na čtyřku.“ Jednou dokonce přinesl čtyřku na vysvědčení. Podruhé si na něho zasedla učitelka češtiny Čechová, která nesnášela Haškovu tvorbu. Pravdou je, že dílo slavného povídkáře bývalo za komunistů často hodnoceno jako podřadný brak. „Na učňáku se na mě pro změnu soustředil učitel, který měl Švejka v oblibě, takže z toho měli spolužáci legraci. Pro mě i pro tátu byl takový prapředek tedy zpočátku spíše handicapem,“ líčí Martin Hašek.

A Švejk u maturity…
Navíc mu Švejk ani další Haškovy povídky dlouho nic neříkaly. Namísto toho louskal Verneovky nebo sci-fi, i když ho otec mistrovské dílo číst víceméně nutil. Od devíti let mu podsouval Švejka až k posteli, leč marně. „Byl naštvaný, že jsem přelouskal sotva 20 stran, prostě mě Švejk nebavil. Kdo taky dokáže v deseti letech pochopit tento styl humoru. Takže jsem dělal, jak moc mě Švejk zajímá, ale ve skutečnosti jsem se oddával úplně jiné četbě.“ Nakonec ho celého přečetl až v osmnácti letech a náhoda tomu chtěla, že si pradědečka vytáhl jako jednu z maturitních otázek. „Byla to tehdy už pro mě rutina, povídal jsem o něm spíše nejrůznější historky.“

Milují ho Japonci i Rusové
Martin ale po svém pradědečkovi přece jen něco málo zdědil. Romantické dopisy, které psal dívkám, dokázaly totiž rozehřát nejedno srdíčko. V těchto chvílích se dokázal zcela uvolnit a při takovém psaní pociťoval větší svobodu. Dokonce by si prý troufl i na povídky, ale jak s úsměvem říká – jeden génius v rodině stačí. „Však taky kdo ví, jak by pradědeček psal v dnešní době. V jeho případě mohlo jít o součet geniálních náhod. Jsem ale hrdý na to, že jsem v Lipnici koupil a vedu penzion a hostinec U České koruny, kde tvořil i bydlel.“ Občas sem přijede i fanoušek Švejka ze zahraničí, zajde se podívat na hrob, vypije pár piv, nedávno chtěl po Martinovi podpis Číňan a podruhé se podepisoval autobusu Japonců.
Jezdí sem i Rusové, vždyť Hašek přeběhl během první světové války z rakouské armády k bolševikům. „Za hranicemi ho milují mnohem víc a Rusové k němu vzhlížejí jako k modle. Vždyť třeba v Moskvě má svoji obrovskou ulici u Rudého náměstí.“

Exhumaci potomci nepovolili!
Spisovatel Jaroslav Hašek je pohřbený v Lipnici nad Sázavou na starém hřbitově. Za poslední léta se ale našlo nemálo dobrodruhů a vědátorů, kteří by ho chtěli exhumovat a přesvědčit se, na co vlastně zemřel. Oficiální zpráva hovoří, že šlo o ochrnutí srdce. Zřejmě se upil, orgány mu začaly selhávat vinou alkoholu, navíc byl silně obézní. „Byla tu spousta lidí, co ho chtěla vykopat, protože existuje teorie, že mohl být otráven arzenem, neboť ho smrt zastihla tak znenadání. Prý měl být ruským agentem a někdo nemusel mít zájem na tom, aby v psaní pokračoval a začal si třeba dělat legraci z generálů sloužících v legiích i z Rudé armády. My však už chceme dát Jarouškovi klid. Nechceme se v tom nějakým způsobem rýpat. Vykopávání nám připadá nedůstojné a morbidní,“ říká pravnuk Martin Hašek.

Další zajímavosti ze života Jaroslava Haška si přečtěte v Nedělní Aha!

 

Video: Vnuk Jaroslava Haška (†39) Richard tvrdí, že jeho děda byl bigamista! Ale bylo mu to jedno!

Video patří k placenému obsahu Blesku
Odemknout video



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.