Primátor Bém je doma: Zhubl sedm kilo!

Nejhorší zážitek?
Když jsme viděli, jak snášeli těla mrtvých korejských horolezců…

PRAHA – Unavený a zarostlý plno- vousem přistál včera večer primátor Prahy Pavel Bém na ruzyňském letišti v doprovodu »parťáka« Rudolfa Švaříčka. Bém po dvouměsíčním pobytu v Himálaji »nasákl« buddhismem a kulturou Tibetu, působil vyrovnaně.
Jako upomínkové předměty přivezl modlitební prapory tibetských klášterů, buben a dva kameny z Mount Everestu, který zdolal 18. května.

Kameny jsou přímo z vrcholku Mount Everestu?
„Nikoli, dodržel jsem etická horolezecká pravidla. Tyto kameny jsou sebrané těsně pod vrcholkem, abychom hoře neubírali její výšku.“

Jste členem klubu »Seven summits«, v němž horolezci usilují o zdolání sedmi nejvyšších vrcholků kontinentů. Který vám zbývá?
„Mount Vinson.“ (šeptl)

Nejvyšší vrchol Antarktidy. To je tedy cíl další expedice s vaší účastí?
„Teď je přede mnou práce, práce a zase práce. Nic jiného. Bylo by nefér mluvit o dalších plánech. Musím poděkovat kolegům z magistrátu, kteří vedli úřad v mé nepřítomnosti. Teď si budou vybírat dovolenou oni, a já budu celé léto v práci.“

Na vrcholu světa jste byl skoro hodinu. Co jste si v té chvíli přál?
„Bylo to celkem 65 minut. Než jsem tam vylezl, myslel jsem si, že budu mít tisíce přání. Ale ve skutečnosti v té nadmořské výšce mozek příliš nefunguje. Kochal jsem se tím výhledem. Jediné, na co jsem myslel, bylo, abych udělal fotku a hned strčil ruku do rukavice. Nahoře je totiž až minus 40 stupňů Celsia a prsty omrznou během několika vteřin.“

A váš nejsilnější zážitek z cesty? Pokud nebudeme počítat spočinutí na střeše světa.
„Když nás Číňané nepustili přes hranice do Tibetu. To jsme si mysleli, že celá expedice končí. Seděli jsme na kameni, špinaví po cestě a bezmocní. Jakékoli vyjednávání bylo marné, všechna povolení jsme měli. Otřesný zážitek byl, když jsme viděli, jak snášeli těla mrtvých korejských horolezců. Poté, co se s nimi utrhl převis, z jejich těl mnoho nezbylo.“

Komu jste nejdříve volal?
„Samozřejmě manželce. Pak jsem měl v telefonu uloženo deset nejdůležitějších telefonních čísel. Byla mezi nimi čísla na Mirka Topolánka a Rudolfa Blažka, který mě na radnici zastupoval. Poslal jsem jim esemesku.“

Na co jste se po návratu nejvíc těšil?
„Na české pivo, řízek s bramborovým salátem a na horkou vanu.“

Kolik kilogramů jste zhubl?
„Myslel jsem, že nehubnu. Ale když jsem vstoupil na váhu, ukazovala o sedm kilo méně.“

Vaši cestu provázely dohady o tom, zda jste měl mít neplacené volno či ne. Dal byste svým zaměstnancům dva měsíce neplaceného volna?
„Záleží na tom, na co by volno využili. Kdyby to bylo na stáž, tak ano, na horolezectví také ano, ale rozmýšlel bych se, pokud by někdo jel dva měsíce na Kanárské ostrovy.“

Poprvé vás vidíme s plnovousem. Necháte si ho?
„V horách byl moc užitečný. Díky vousům se horolezci nespálí ani neomrznou. Ale musí jít dolů, manželka by mi dala!“

Expedice v číslech

55 dní ve velehorách
480 kilometrů nachodili
34 kilometrů převýšení překonali
132 litrů vypitého čaje
116 stran popsaného deníku
85 tisíc dolarů (1 079 000 korun) – odhad celkových nákladů na cestu

Autor: JITKA EISENHAMMEROVÁ
Foto Aha! – Alexandr Malachovský