Dnes uplynulo 100 let od protržení přehrady na Bílé Desné!

Znělo to jako exploze, když pevná hráz pukla. Lesem se neslo dunění, hrozivý praskot polámaných stromů, jejichž vrcholky se chvěly, aby vzápětí popadaly do mračen prachu.

Zkáza zasáhla 
až do Mladé Boleslavi
Jako první se zhroutila nedaleká panská pila, korytem říčky se kutálely obrovské balvany, běsnící vlny před sebou hnaly zdivo i několik kubíků dřeva z pily. Lidé prchali na okolní stráně a zcela ochromeni sledovali dosud nevídanou apokalypsu, která mění v trosky jejich práci i životy. Někteří se na poslední chvíli snažili zachránit své blízké či majetek a mnozí za to zaplatili životem. První obětí bylo malé dítě, které rodiče nechali zamčené doma.
Železniční mosty zachytily část sutin i klád a v Tanvaldu voda »jen« zaplavila sklepy, odnesla kůlny a ničila vybavení dalších továren. Až do Železného Brodu se voda rozlila na přilehlé pozemky. V Mladé Boleslavi stoupla Jizera jen o 20 cm. Během půlhodiny bylo dílo zkázy dokonáno!

Noční přízraky
Kdysi poklidné koryto říčky najednou lemovaly sutiny, nánosy bahna úplně změnily ráz krajiny. Lidé pobíhali v troskách domů a hledali své blízké. V noci se údolím jako přízraky pohybovala světélka, jak zoufale pátrali po obětech. Na druhý den zdravotní oddíl dohledal zbytky těl a zaplnil márnice v okolí. Na místo katastrofy se smělo jen na povolenku, byl povolán oddíl ženistů a 200 mužů z maďarského pěšího regimentu zahájilo odklízecí práce. O pět dní později se na desenském hřbitově koná pohřeb obětí katastrofy, mnoho těl je uloženo v hromadném hrobě, protože pozůstalí nemají peníze na vlastní obřad. Na druhý den se slouží smuteční mše, na kterou přijíždějí tisíce lidí z dalekého okolí.

Stavělo se kvůli povodním
Přehrada byla původně, stejně jako několik dalších v Jizerských horách, vybudována a zařazena do ochranného pásma proti povodním, které ničily kraj. Ta nejničivější tudy proběhla v roce 1897, při které jen na české straně Nisy zahynulo 120 lidí. Vodní družstvo, které podnikatelé v kraji ustanovili na výstavbu přehrad, zbudovalo ještě přilehlou Souš na Černé Desné. Obě hráze byly propojeny kilometrovým tunelem (při jeho hloubení zemřeli dva lidé, deset jich bylo vážně zraněno).

O přehradě
•    Výstavba byla zahájena 17. října 1912
•    Kolaudace proběhla 18. listopadu 1915
•    Přehrada se protrhla 18. září 1916.
•    Za příčinu neštěstí se původně považoval nevhodně zvolený materiál tělesa hráze. Inflace během války nutila stavebníky šetřit.
•    Podle všeho ale za destrukci mohla vodní eroze po sesedání tektonických zlomů a tím pádem oddělení nasypaného valu od podloží. Voda si pak cestu už našla sama…
•    Náklady na stavbu dosáhly 484 000 rakouských korun (denní plat dělníka na stavbě činil od 8 do 12 korun).
•    Hráz přehrady byla 173 m dlouhá, v koruně přes pět metrů široká a zadržovala 400 000 m3. V době neštěstí se vylilo 260 tisíc kubíků.

Šéf kolaudační komise spáchal sebevraždu!
U výstavby zdejších přehrad stál profesor Otto Intze z Cách. Jeden z největších evropských odborníků na sypané hráze měl posoudit projekt a zaštítit vše svým jménem. První přednášku měl v Liberci v roce 1899, posléze navrhl pět přehrad v tomto kraji, které byly i postaveny. V roce 1904 se vrátil a v Dolním Polubném uspořádal další přednášku; před tím prošel zdejší kraj a schválil mj. i místo výstavby přehrady na Bílé Desné. V říjnu 1904 jej při další inspekci stihla srdeční příhoda, byl v Tanvaldu hospitalizován. O dva měsíce později v Cáchách ve věku 58 let zemřel. Stavba proběhla bez něho. Bezprostředně po tragédii se zastřelil vedoucí kolaudační komise ing. Karel Podhajský. Zbylí stavitelé byli souzeni, proces se táhl 17 let a ukončil jej až osvobozující rozsudek soudu v Tanvaldu v září 1932.

Jak katastrofa postupovala
15.30 – lesní dělníci upozorňují hrázného na malý pramínek vody, který prýští z tělesa hráze. Ten hned volá do kanceláře vodního družstva.
15.35 – správce stavby ing. Gebauer nařizuje otevřít naplno oba uzávěry. Hrázný jde spolu s dělníky do šoupátkové komory otevřít provozní uzávěr.  
15.55 – voda tryská již tak silně, že dělníci utíkají a nechávají uzávěr jen ze tří čtvrtin otevřený.  
16.00 – na poštovní úřad přichází první zpráva. Pro majitele jezů a náhonů, že korytem poteče více vody.  
16.15 – propadává se dlažba na návodní straně hráze. Druhé hlášení: alarmujte hasiče, hráz se protrhla!  
16.40 – Dlažba se propadá až ke dnu a hráz se zřítila úplně. Obrovskou průrvou se vylévá zbytek přehrady.