Zápasník Gustav Frištenský (†77): Začínal stejně jako Jágr!

Jste vnučkou Josefa Frištenského, bratra slavného Gustava. V rodině jste o vašem prastrýcovi zřejmě často mluvili?
„Ano, Gustava znám pouze z vyprávění. Narodila jsem se rok po jeho smrti, ale celou dobu žila v domě, kde on prožil většinu svého života.“

Gustav Frištenský měl tři bratry, jak na tom byli se sportem oni?
„Všichni čtyři bratři – nejstarší Gustav, František, můj děda Josef a Karel – zápasili. Karel se však při zápase vážně zranil, rok se léčil a potom se už na žíněnku nevrátil. Nejlepší z nich a nejsilnější byl Gustav.“

Vzhledem k tomu, že tenkrát neexistovala fitness centra, byl asi silákem od přírody?
„Protože vyrůstal v zemědělské rodině, od dětství musel pomáhat na statku. Traduje se, že už od šesti let oral a v deseti nosil pytle s obilím na sýpku. Práce v zemědělství ho zocelovala a tím, že byl z dětí nejstarší, musel pomáhat s výchovou mladších sourozenců. Byl to i velký dobrák.“

Jak se vlastně kluk ze zemědělské rodiny dostal k zápasení?
„Z dnešního pohledu začal zápasit velice pozdě. Po vyučení řezníkem šel na zkušenou a jeho první zastávka byla u příbuzného Chotěry v Brně, který byl zakladatelem brněnského Sokola. Tam Gustav až ve svých osmnácti letech viděl poprvé v životě sokolovnu, činky a začal trénovat. Protože mu to šlo, doporučili ho do brněnského sportovního klubu Hellas, kde se zápasilo. Během půl roku neměl přemožitele.“

V Sokolu se zřejmě seznámil i s činkami?
„Hned při vstupním testu zvedl několikrát padesátku, potom desetkrát šedesát kilogramů tahem a patnáctkrát sedmdesát kilogramů nadhozem. Pětaosmdesát kilogramů nadhozem šestkrát. Ale Gustav propagoval způsob posilování, ke kterému se dnes mnozí sportovci vrací a jehož základem je posilování vlastním tělem. Shyby, kliky a podobně. Dodnes máme doma zavěšené například jeho kruhy, na kterých se i ve stáří, když šel zrovna kolem, vždy několikrát přitáhl.“

Jak dlouho zápasil?
„Od osmnácti do dvaasedmdesáti let. Ještě ve svých padesáti letech se stal profesionálním mistrem Evropy v pražské Lucerně. Na svém kontě má deset tisíc vítězných utkání. První velký úspěch získal ještě jako řeznický tovaryš.“

Kde to bylo?
„V roce 1903, ještě za Rakouska-Uherska, se v Rotterdamu konalo amatérské mistrovství Evropy. V té době byl Gustav zaměstnaný u brněnského řezníka a uzenáře Moritze Soffera, a protože klub neměl na jeho cestu peníze, dal dohromady veškeré své úspory a zaplatil si ji sám. V Rotterdamu porazil všechny soupeře a domů se vrátil jako vítěz, kterého na nádraží vítaly nadšené zástupy fanoušků. Jeho zaměstnavatel ho však vyhodil z práce se slovy, že českého rváče zaměstnávat nebude. Později se dal Gustav na profesionální dráhu.“

Studoval před zápasem své soupeře? Dnes je to věda a určuje taktiku.
„Ano, vedl si podrobné zápisky. V jeho vzpomínkách jsem objevila alba, kde si k různým zápasníkům psal poznámky s jejich charakteristikou. Vzpomínám si, že u jednoho udělaného borce při těle bylo napsáno: Je tučný jako prase a neovládá chvaty.“