Pohřbíval své oběti zaživa! Lotyšský fanatik Arajs upálil v synagoze na 300 Židů

Arajs nedostudoval práva, ale chytil se u policie a rychle se díky své horlivosti vyšplhal poměrně vysoko. Sympatizoval také s profašistickým prezidentem Ulmanisem, což stačilo to na to, aby si ho jako fanatika všimli Němci po obsazení Lotyšska a naverbovali ho pro špinavou práci. Bylo mu pouhých třicet! Židovské pogromy sice byly v režii nacistů (na vše si pečlivě dohlíželi), ale navenek mělo vyhlazování vyznít jako přirozený vývoj populačního uskupení země.

Provokace proti židovské menšině, zinscenovaná obvinění, vzbuzování antisemitských nálad vůči Židům ze strany ostatních obyvatel, realizace ghett, to všechno měli dělat Lotyši. Tehdy se také uskupilo tzv. Arajsovo komando.

A právě Arajs projevil mimořádnou zvrhlost. Společně se svoji pravou rukou Herbertsem Cukursem (psali jsme v minulém čísle) nechal vypálit Velkou synagogu v Rize, přičemž uvnitř zamkl přes 300 ortodoxních Židů.
Pověstná byla modrá dodávka, která křižovala ulice Rigy, sbírala Židy, Romy či postižené. Uvnitř řádili opilí důstojníci a své zajatce mučili a stříleli.

Vrcholem bylo hromadné vyvražďování. Masakr v Rumbule má na svědomí 25 tisíc židovských obětí. Stačily na to dva dny (30. listopad 1941 a 8. Prosinec 1941)! Z Rigy do 12 km vzdálené Rumbuly šli Židé pěšky. Byli ubezpečeni, že přecházejí do jiného tábora. Lstí bylo nařízení, že si mají na cestu zabalit zavazadlo do hmotnosti 20 kg, což mělo vyvolat dojem, že jde skutečně o přesídlení.

Jak masakr probíhal?
•    K vyhlazení dal pokyn Heinrich Himmler, šéf SS jednotek, gestapa a ministr vnitra. Šlo o rasovou čistku ve všech pobaltských státech.
•    Pro lotyšské masakry byli vybrání Heinrich Lohse a Friedrich Jeckeln, realizace byla na Arajsovu komandu.
•    V listopadu 1941 na 350 ruských válečných zajatců muselo vykopat šest hlubokých likvidačních jam.
•    Tesaři zkonstruovali rampy, aby zastřelení »lépe« padali do masových hrobů. Z dalších ramp vrazi své oběti stříleli.
•    Na pochod smrti se vydalo 30 listopadu na 11 tisíc Židů. Okolo cesty stály hlídky, staré a vyčerpané lidí dobíjeli přímo na místě.
•    Oběti byly zbaveny oděvů a cenností.
•    Stříleli jen esesáci, střeleckému umění Lotyšů Němci nevěřili, měli je skutečně jen na tu nejšpinavější práci.
•    Aby si ušetřili námahu s házením mrtvých těl do jam, vrazi nutili žijící oběti, aby vlezly do příkopu na ostatní lidi, kteří už byli zastřeleni.
•    Stříleli je jednou ranou do týla ze dvou metrů. Kdo ihned nezemřel, udusil se později pod vahou dalších těl. Nakonec byly oběti zahrnuty hlínou a dodatečně zasypány vápnem.
•    V roce 1943, kvůli obavám zanechání stop, nařídil Himmler, aby byla těla v Rumbule vykopána a spálena. Vše dělali zbylí Židé.

Tahle zvěrstva pod dohledem Jeckelna prováděli právě nadšenci komanda. Bylo to šílené, když pomyslíme, že na další podobné masakry (v Liepaje, Jelgavě, aj.) jezdili z Německa zájezdy důstojníků a jejich rodin. Hromadné popravy byly veřejné, Němci si pořizovali fotodokumentaci, filmové záznamy, které je pak po válce usvědčovaly. „Sama jáma byla stále naživu; krvácející a svíjející těla nabyla vědomí. Sténání a nářek bylo slyšet dlouho do noci. Byli tam lidé, kteří byli jen lehce zraněni, nebo vůbec nezasáhnuti; vylézali z jámy. Stovky se musely udusit pod tíhou lidského masa. K jámám byly poslány hlídky a jednotka lotyšské Schutzmannschaften byla vyslána střežit prostor. Rozkazem bylo na místě zlikvidovat všechny přeživší,“ píše ve své knize o rumbulském masakru lotyšský historik Andrew Ezergailis.

SPRAVEDLNOSTI NEUŠEL, PŘESTO SE 35 LET PO VÁLCE SKRÝVAL

Arajsovi se po válce podařilo proklouznout do Kodaně, spálil své doklady a vzdal se Britům jako řadový voják. V zajateckém táboře ho ale poznali jeho krajané a následně putoval do tábora pro bývalé příslušníky SS v Německu. Spojenci na něj vydali zatykač, ale Arajs podplatil stráže a z tábora se mu podařilo uniknout. V roce 1975 obdržela německá policie informaci, že Arajse našlo a zavraždilo sovětské komando. Jenže vyšetřováním se zjistilo, že ve skutečnosti spokojeně žije ve Frankfurtu nad Mohanem pod jiným jménem. Celých 20 let se živil jako tiskař. Po procesu, který trval bezmála 5 let, byl nakonec uznán vinným ze spoluúčasti na vraždě minimálně 13 tisíc Židů a odsouzen k doživotnímu trestu. Odseděl si pouhých 9 let, ve věku 78 let zemřel na srdeční selhání.